ROZHOVORY
Zakladatel kapely Katapult slaví 75. narozeniny
Autor: Václav Suchan Zdroj: Nedělní Blesk Datum: 14.5.2023
Olda Říha: Nechci umřít na pódiu!
Zakladatel a »poslední Mohykán« legendární rockové kapely Katapult Olda Říha se dožívá 75 let! Scházím se s ním v jeho obytném autě, tentokrát zaparkovaném na pražském Zličíně. Rocker vypadá skvěle, je zjevně stále ve formě! S doutníčkem a u pivka komentuje klíčová data a čísla jeho rockového i soukromého života. Oldo, hobluj!
Olda vypráví o svém životě zcela otevřeně, bez příkras a jazykem komunity rockerů. Proto ani my v tisku nic neuhlazujeme a přinášíme jeho vyjádření (téměř) v autentické podobě, okořeněná o expresivní výrazy, jak se říká.
Rok 1826
Americký spisovatel James F. Cooper napsal román Poslední Mohykán považovaný za nejlepší »indiánku« všech dob. Olda Říha se stal takovým posledním příslušníkem kmene po odchodu basáka a bubeníka Katapultu v roce 2020. „Četl jsem ten román v několika verzích a vydáních, dá se říct, že v týhle chvíli jsem takový poslední Mohykán přesně podle Cooperovy předlohy. Myslím, že jsem poslední z rockovýho kmene, nejen Katapultu, ale z praavověrnýho klasickýho rokenrolu. Toho, který vznikl někdy v roce 1955, 56, 57. Jsou tady samozřejmě i starší poslední Mohykáni ve svých kapelách, ale ti už změnili styl, hrají trochu heavy, tlačí na pilu. Věřím, že jsem svou novou deskou Nostalgia prokázal, že jsem se vrátil do svého mládí, znovu jsem dospěl a oslavil rokenrol. Klidně mi říkejte poslední Mohykán, dám si to na tričko…“ (usmívá se)
1948
„To jsem se narodil, 18. května v Praze! Tehdy mi bylo samozřejmě všechno jedno, ale jak šel čas a já nejprve prošel základkou, pak učením, jsem postupně získával představu o význam té číslovky, toho roku 1948 v kontextu celého světa. Bylo hustý překonat třeba to, co nám říkala učitelka ruštiny. Jednou se stalo, že něco blábolila, a já si četl pod lavicí Dva divochy od E.T. Setona. A ona mě vyvolala, abych četl z učebnice. Tak jsem četl: »Igrali čutal…« A dostal jsem strašnou poznámku, že przním ruský jazyk! Ruština mě fakt nebavila… A měl jsem dost štěstí, že jsem vyrůstal u babičky v Praze Na Cihlářce. A tam v těch vilách okolo nás bydleli šikovní opravdu informovaný lidi, já se stýkal s jejich potomky a dovídal se od nich už jako malý, co se opravdu kolem mě děje, co to znamená. K mému, jak bych řek blbě světonázoru, hodně přispěla i dobrá teta Milada, která mě zahrnula Verneovkama, Foglarovkama, či Mayovkama. Díky této škole života jsem velmi brzy věděl, že rok 1948 nebyl pro tuhle společnost, tyhle lidi a stát vůbec dobrý!“
1962
„Bylo mi patnáct let a základko, nazdar! Byl jsem enfant terrible, hrozný dítě, tehdejšími slovy adolescent chuligán! Poznámky jen sršely, buď byly drsné, nebo jenom o tom, že zlobím při vyučování. A můj fotr k tomu napsal: Já vím. Současně jsem ale školu reprezentoval v různých sportech,fotbal, hokej, atletika, tak i díky tomu jsem ani jednou nepropadl a nemusel opakovat ročník. Taky díky řediteli školy, to byl fajn chlap, poděkoval mi dokonce za vzornou reprezentaci školy... Neměl jsem třeba vůbec rád chemii, tak jsem ji ignoroval a vůbec se neučil. Ale na vysvědčení mi pak místo pětky dali čtyřku. Ředitel nám taky umožnil, když jsme založili kapelu, zkoušet ve škole věděl asi, že jako sportsmen jsem docela dobrej, ale mým životem bude rokenrol…“
1963
„Máma rozhodla, že se vyučím, tak jsem neprotestoval, mě zajímal sport a rokenrol. Tak jsem se začal učit v Kovopodniku Plzeň na zámečníka. A fakt mě to začalo strašně bavit, dokonce jsem dostal cenu Nejlepší učeň! Dva roky jsem dělal zámečníka, naučil jsem se i další profese, elektrikařinu, svařování. Děkuju Bohu a matce, víte, jak se mi to hodí celý život?! A jasně že jsem začal taky svou hudební kariéru. Máma milovala hudební pořady v televizi, třeba Písničky na neděli, Písničky na všední den, kde vystupoval Walda a Pilarka. Říkala mi, že se jí líbí česká populární hudba, jestli bych taky nechtěl zkusit zahrát jí něco sám. A nekompromisně šla a koupila mi kytaru, tehdejšími slovy trampskou gibsonku. To byl úplný začátek. Dalším osudovým faktem byla tetička v Americe. Místo žvýkaček nám posílala desky, tak jsem objevil Beatles, Cliffa Richardse, bluesmany. A pak jednou přišel singl Rolling Stones a já slyšel tu syrovou muziku, to jsem chtěl hrát, tenhle bigbít! Beatles šli stranou, protože já jsem byl kurva chuligán. Už v roce 1965 jsem měl vlastní kapelu, pak další a další. Byl jsem samouk v nejlepším slova smyslu. Všechno, co jsem slyšel, jsem se musel naučit sám…“
1972
František Ringo Čech Oldu Říhu v tom roce přivedl do vlastní skupiny Shut Up, kde se u mikrofonu střídali zpěváci Viktor Sodoma a Jiří Schellinger. „Jednou jsme hráli v Klatovech, měli jsme plno, hráli pět hodin! A naproti přes křižovatku měl hrát v sokolovně Ringo s kapelou Sut Up, ale nikdo tam neopřišel… Místní mu pak řekli, že ve městě není tolik mladejch na dva bigbítový koncerty najednou! Ringo tak přišel na náš koncert, sednul si ke stolu a poslouchal. No… a pak jednou přijeli hrát do Plzně, kde jsem v Divadle dětí Alfa dělal údržbáře. Setkali jsme v hotelu Slovan,a tam mi takzvaně hodil lano. A já na to, že to beru. Pak jsem šel za Dědkem a řekl mu: Dědku, jdu k Frantovi, vydrž, já se vrátím. U Ringa jsem se naučil všechno, co jsem potřeboval. Hrát z listu, z not, natáčet, v televizi, promo, všechno.“
1975
V tom roce byl Olda vyhozen z kapely Shut Up. „Franta mě vyhodil pro mou absolutní samostatnost. A tak jsem zavolal Dědkovi, že se vracím. A s Toljou Kohoutem a Jiřím Dědkem Šindelářem jsme pak hráli v kapele Mahagon. „V Plzni nás ale zakázali, tak jsem okamžitě sehnal zřizovatele, to se tenkrát muselo, Okresní kulturní středisko Praha Západ. A když jsme udělali povinné přehrávky a registrovali nás, tak jsme zjistili, že už v Praze je skupina Mahagon. Řekli jsme jim, že už jako Mahagon hrajeme tři roky, jestli by se nepřejmenovali. Oni to odmítli, tak jsme hledali jiný název. A Tolju napadlo, že hrál v rock kapele Katapult, natočili i singl, ale rozpadli se. Kluci, co s ním hráli, nebyli proti, tak vzniknul Katapult, hotovo!“
1979
Katapult poprvé zvítězil v anketě Zlatý slavík, následující rok to zopakoval. „Pro nás to neznamenalo vůbec nic, my jsme chtěli jenom hrát, žili jsme v úžasu, první singl, druhý, první deska, druhá, poprvé v televizi, všechno bylo poprvé a my jsme byli šťastní, že jsme dokázali, to, co jsme chtěli od 15 let. Někdo chytřejší než já mi tehdy říkal, Oldo, buď šťastnej, v anketě hlasují lidi, ti vás chtějí. A já jsem vychladnul, měl pravdu. Slavíka jsem tak nepřeceňoval, ale v duchu jsem děkoval lidem, že si mě zvolili. A věděl jsem, že nezpívám pro komunisty, že pro ně neudělám nic, že nikdy nebudu kooperovat, ale musím koexistovat. Ať jdou do prdele! A když jsem potom zjistil, jak u nás fungujou hudební mafie, no… radši jsem si to nechal pro sebe.“
1980
„Hned po prvním Slavíku nás komunisti zakázali. Na šest let, a když jsem v roce 1980 přebírali druhého Zlatého slavíka, museli ho udělat v Bratislavě, protože v Praze jsme nemohli hrát! Já tam byl zakázanej! Nesměli jsme potom být ani v novinách, v rádiu, v televizi, dostali jsme absolutní plot. Nikdo nevěděl proč. Přestože nás nechali hrát v jiných krajích, tak si mysleli, že snad zemřeme hlady! Komouši v tom měli naštěstí bordel. Ale jasně že jsme bojovali o přežití, žádná sranda. Tak jsme třeba hráli v Bánské Bystrici pro 18 tisíc lidí a pak jsme najednou hráli v kině v Bílině pro 60 fanoušků. Nejhorší bylo, že nikdo nevěděl, proč nás zakázali, jen se mi doneslo, že jsme se nelíbili manželce jednoho vysoce postaveného komouše a to stačilo. Vydávali jsme takový samizdat o kapele a nahrávali naše koncerty na kazetě a posílali je lidem. Komouši si na nás dovolovali, ale estébáci nás ani jednou neoslovili. Nic na nás neměli, nemohli nás vydírat třeba kvůli milenkám, drogám a podobně, takové lidi vždycky zlomili.“
1989
Sametová revoluce, konec totality v Československu.„Tenkrát se skoro přestalo hrát, a prožívali jsme si revoluci naplno. Hltal jsem televizi, pak jsem se i přímo zapojil, jako řidič jsem vozil různý lidi, užíval jsem si to jako kráva! Hrozně mě to bavilo. Zažil jsem úplně všechno, jen během největší demonstrace na Letenské pláni jsem zrovna byl v Olomouci. A musím říct, že jsem s demonstracemi skončil, když na balkon Melantrichu na Václaváku vstoupil Karel Gott s Karlem Krylem. Krylovi asi srdce puklo z toho zklamání, jak mu neuveřejňovali kritické článku o sametu a nevyrovnání se komunismem. Já jsem to vytěsnil, proto jsem s tím mohl žít, ať si Gott dělá, co chce, já si taky budu dělat, co chci.“
1990
Olda začíná podnikat. „A jak ta svoboda na mě po listopadu 1989 vlítla, byl jsem radostí bez sebe, tak jsem hned v květnu 1990 založil hudební agenturu. A začal podnikat v branži. To nadšení, to bylo snad větší, než když skončila druhá světová válka, aniž bych se chtěl rouhat. Tohle taky byla světová válka, ale s komunismem.“
2006
Tento rok se objevuje ve slavném hitu Až (se bude psát rok 2006…) na v pořadí druhém albu kapely, které vyšlo v roce 1980. „Láďa Vostárek vyblil ten příběh, já jsem si to přečetl, v hlavě si to přehrál a líbilo se mi to. Když jsem se ho pak jednou ptal, o čem to je, tak řekl, že o věcech, co se asi stanou, až už bude v důchodu. Sranda. A já na to: To už budeme mrtvý, toho se nemůžeme dožít! Ale dožili jsme se. I naši fanoušci, co si tehdy mysleli něco podobnýho. Dnes je to scifi, které se naplnilo. A v roce 2023 zpívám: Až se bude psát rok 2006… To je první lidová písnička z mého pera, zlidověla, stejně jako třeba Vojín XY, Hlupák váhá a další. A po tomhle albu přišel v roce 1980 totální zákaz. A blbečkové komunisti měli problém, protože Supraphon by bez nás nesplnil plán. Tak zavolali švédské skupině ABBA, že vydají jejich desku, a splní tak plán prodeje. Ale stalo se, že Abba zahrála v Polsku Lechu Walesovi a komunisti u nás měli po srandě, to nemohli natočit. To jsme se smáli!“
9. 10. 2007 a 5.1. 2009
Smutné roky, do rockového nebe odešli spoluhráči Oldy z Katapultu, nejprve Tolja Kohout a poté Jiří Dědek Šindelář. „To bylo hrozný, byli to mí kámoši, nejbližší lidi, se kterými jsem si rozuměl a najednou byli pryč. Dědek se celý rok 2008 s námi loučil, že už nemůže hrát, protože je nemocný a má CHOPN (chronickou obstrukční plicní nemoc). A počítalo se s tím, že někdy v březnu 2009 mu vymění tu nemocnou plíci za transplantovanou. Tak jsme hráli poslední turné a Dědek se loučil. Mohl umřít každej koncert, každej den. Dostal záchvat na jevišti, na třetím stupínku, tak si stříkal kortikoidy do úst. Mohl umřít kdykoliv, ale láska k rokenrolu mu nedovolila toho nechat. Přestali jsme pít whisky, Dědek se snažil nekouřit, měli jsme tak jen jeden rituál: Nalili jsme si jednoho panáčka becherovky, ťukli jsme si a pili »na hezky v hubě«, pro radost. Na posledním koncertu turné ve Futuru v listopadu 2008 jsem se přeřekl a v šatně připil na zdraví! A Dědek ten večer nedozpíval poslední písničku, odvezli ho a za tři dny ho pak uspali v nemocnici. A byl konec. Od té doby už nikdy nepřipíjím na zdraví, protože moc dobře vím, že to je blbost! Zdraví, jak říká můj doktor, o to přijdeš ve vteřině, z plného zdraví může každý umřít! Proto teď připíjím na Dědka, jsem schopnej pít i na smrt! A několikrát jsme to i udělal, provokuju osud, protože vím, že jestli se něco má stát, stane se, Tak aspoň pošlu tu smrt do prdele!“
2020
Katapult opustil baskytarista a bubeník, Olda zůstal sám… „To bylo peklo podrazů. Peklo zrady. Stručně řečeno, jeden dal výpověď přímo v době covidu, a druhý rezignoval na všechno, postavil si kapelu. A nejen on, ale i dva další technici, to je fakt… Dokázal jsem se od toho oprostit, za prvé muzikou, tou novou deskou, vyřídil jsem si to a když na to nemyslím, tak s tím mohu žít. Odešli a zanechali po sobě spoušť, ze který jsem se dostal a zase přes rokenrol. A když to řeknu drsně: Lepší je, když něco umře, pak může vzniknout něco nového, ale když vás něco opustí, bolí vás srdce, duše, to je špatně.“
****
Zásadní čísla Oldy Říhy
3
Tolik má potomků a také vnoučat. „Z prvního rozvedeného manželství mám dceru a s mou současnou ženou Janou dvě holky, jsem tedy vyráběč holek. Ta starší je novinářka a mladší si udělala taky hezkou vysokou, a dělá v eventové agentuře: Moc by se mi hodilo, kdyby mi pomáhala v agentuře. A což teprve mít třeba 30letýho syna, co by mi pomáhal. To už je pasé. A dcera z prvního manželství se narodila v roce 1968, pak hned s ní tehdejší manželka utekla do Německa. Dal jsem pak i souhlas k osvojení. Od té doby jsem ji neviděl,prý dělala bankovní úřednici.“
Pár
„Šli na pár piv…“ zpívá Olda v hitu Půlnoční závodní dráha z roku 1978. „To byla moje celoživotní láska, po jakékoliv činnosti, po sportu, rokenrolu, po štípání dříví se chodilo na jedno. Víte, jak to skončilo. Já jsem ale vždycky chodil na pár piv, takže jsem nikdy nepodváděl, jako někdo, kdo šel na jedno a zůstal tam do rána. Já dal pár piv a taky jsem tam byl do rána. Ale protože jsem postupně přišel o tu svoji svobodu, o pohodu, všude se něco nesmí, kouřit se nesmí, samé zákazy, tak jsem to vyřešil: teď si dám pár piv ve svém obytňáku, kde si dělám, co chci.“
4
Chlapi ze slavné australské kapely AC/DC vždycky říkali, že po čtvrtém akordu už musí každý poznat, že to je jejich písnička! „Jasně! Mám zpětnou vazbu. Můj hrdelní hlas a zvuk mojí kytary určuje, že mě lidi hned v rádiu poznají! To nemůžete naplánovat, to se musí stát. Hned na začátku písničky se tak podepíšu.“
5
Tolik knih si prý kupuje rocker týdně. „Byly doby, kdy jsem kupoval týden co týden nový knížky, až pět, to je pravda, a byly doby ještě před covidem, kdy jsem to stačil přečíst. Ale pak se mi to začalo štosovat. Hemingway, Shakespeare, literatura faktu, úplně všechno, tak jsem musel ubrat. Čtu úplně všechno, hrozně mě to baví. Potřeboval bych obrovskou pětipatrovou knihovnu. Mám doma knížky všude i ve štosech mezi kuchyní a obývákem. Mám hrůzu, že to všechno nakoupený čtivo nedočtu. A mám tam takový skvělý knížky, že bych si je chtěl všechny přečíst znova, vrátit se takhle do mládí! Věřím, že bych mohl mít štěstí, že to ještě jednou přečtu, ale nesmí to být v LDN, ale doma! Třeba Fausta jsem nikdy nepřečetl celýho, ale vždycky ho otevřu a Belzebub tam mluví jako já!“
10
Tolik alb vydal Katapult, poslední se jmenuje Nostalgia. Někteří kritici album sepsuli…
„Je to moje výpověď, všechny písničky jsou osobní a pravdivý. Je v nich to, co jsem prožil, co jsem prožít chtěl. Nechtěl bych ale, aby to vyznělo jako testament… A kritici? Že jsou moje písničky jednoduchý? To ukáže čas. Hodně kritiků mělo svoje zájmy v jiných kapelách, my jsme se jim nehodili do krámu. Zažili to ACDC, Black Sabbath, či Led Zeppelin, nic novýho pod sluncem. Teď někde vyšel článek o Ivanu Královi, že to byl prý tříakordový král! No… pokud je tady někdo tříakordový král, tak jsem to já. Dokázal jsem teď po letech natočit svoji novou první desku, která je oslavou rokenrolu, všechno je to tady zpátky! Ať si píšou, co chtějí…“
50
Už půl století je Olda s jednou ženou, svou druhou manželkou Janou. „Tu jsem s prominutím skolil, když jí bylo mezi 18 a 19, je ve znamení Panny. Jednou jsem já chuligán zašel do cukrárny, kam chodily studentky. A jednu si vybral. Ale ona odjela na dovolenou do Itálie a nechala tam svoji kamarádku. Tak jsem ji utěšoval a utěšoval, až jsem se do ní zamiloval. A to je moje žena. A pak jsem ji odtáhl sebou do Prahy. Manželka si taky užila svoje, doma si taky prošla peklem, máma jí brzo umřela a fotr o ni neměl zájem, tak prchla z domova k babičce, něco jako já. A padli jsme si do oka. Jsme spolu 24 hodina a pořád nás to baví, jsme v pohodě.“
75
Kulaté životní jubileum oslaví Olda Říha ve čtvrtek 18. května. „Nepřemýšlím o tom, jak sještě dlouho bych chtěl hrát. Osud mi to přinese sám, ten rozhodne. Ještě žiju, ještě hraju, jak říká Jagger. Nikdo na světě nemůže zařídit, abych přestal hrát, o tom rozhoduju sám. Vím jen jedno jediný, nerad bych chcípnul na jevišti! Aby to ti lidi zažili, jak tam exnu. Hovno! Snad jedině, kdyby s námi po koncertech jezdila sanitka jako za komoušů a byla tam krásná sestřička v minisukni. A kdybych padnul, tak by na posluchače vystrčila zadeček a mě se snažila oživit. Aby to byl zážitek a lidi by zapomněli, že někdo umírá na pódiu. To by nebylo špatný, ale to se nedá plánovat, přece se mnou nemůže jezdit 15 let záchranka, než to se mnou sekne. Ale takhle by to bylo hezký…“
81
Na Katapult chodí fandové od čtyř do 81 let…
„Chodí na nás čtyři generace, děti čtyř pětileté na ramenou svých tátů, zpívají, jásají a pak vidím ty dámy ve formě. A jedna z nich mi nedávno na velkém koncertě v Chrášťanech řekla: Pane Říha, říkala jsem vnukovi, ať mě vezme na Katapult, a on, že jsem blázen. Tak jsem mu řekla, že jinak mě naštve, tak mě vzal. A dneska jsem na Katapultu už počtvrté! Moje hudba myslím si léčí, to je taková nadstavba. Pamatuju, že na koncertě vozíčkář při jednom našem hitu zapomněl, že je pohybově postižený, zvedl se vypotácel na pódium a tam zlobil, nemohli jsme ho odsud dostat!“
2000
Olda Říha nyní spolupracuje s bubeníkem Václavem Zimou, který hrál vychoval dva tisíce bubeníků!
„To je samozřejmě určitá nadsázka, Václav to tak říká, když se bavíme o tom, že bychom potřebovali v Katapultu na stálo nějakého dobrého bubeníka. Ale bohužel o žádném neví, říká, že musí nejen skvěle bubnovat, ale nesmí být zároveň kreténa to je problém… S Václavem a baskytaristou Karlem Kódl Dvořákem taky vyrazíme na podzimní turné. Václav bude bubnovat po celé turné jako náš milý host. A karel, ten má kapelu Big Man Kódl, takže vlastně hrajeme spolu dvě kapely zároveň!“
1 000 000
Právě tolik hudebních nosičů dokázala prodat kapela Katapult, z českých skupin je lepší jen Jandův Olympic.
Všichni muzikanti jsou si u nás jako jinde ve světě konkurenty, tak se vzájemně dobíráme, děláme si ze sebe srandu, ale jsme vlastně na jedné lodi. Jsme kamarádi, nebo se alespoň respektujeme,. Tak to mám třeba s Petrem Jandou a Olympikem, děláme si ze sebe srandu a pak se potkáme a obejmeme se jako dobrý známí. Takže o údajné naší nenávisti s Olympikem, to jsou kecy! Když řeknu o Petrovi Jandovi, že muzika Olympiku je na hovno, že je to muzika pro manželky, co vaří čínu, tak je to prdel. Franta Ringo Čech zase napsal o Petrovi, že je to plešatá zpěvačka, no a co? A o mně, že má kytaristu Kláska, který je sto Říhů! A dneska Franta říká: Já se za to úplně stydím, co jsem tehdy říkal, Říha je největší autentickej rocker v tomhle státě.“