ROZHOVORY
Olda Říha: Byl bych nerad, kdyby kvůli matrixu, v němž žijeme, skončila éra rokenrolu
Autor: Gabriela Kováříková Zdroj: Deník Datum: 18.5.2023
Frontman rockové legendy Katapult Olda Říha je nezmar. V roce, kdy oslaví pětasedmdesáté narozeniny (18. května) a zároveň šedesát let na scéně, vydal pod hlavičkou Warner Music nový studiový počin Nostalgia. Drtivou většinu písní složil sám, zařadil na něj ale i coververzi „klasiky“ od Suchého a Šlitra Mister Rock a mister Roll. Sám hudebník považuje desku Nostalgia za první album nové éry.
Je to věc náhody, nebo záměr, že deska vychází k vašemu dvojímu jubileu?
Všechno je to náhoda. O vzniku nové desky jsem začal přemýšlet v roce 2019, kdy jsem vydavatelství Warner Music slíbil, že ji příští rok dodám. Připravil jsem první singl, ale přišel covid. Nastalo období nejistoty, co bude dál. Katapult byl navíc v umělém spánku, protože mě jeho poslední členové opustili. Ale stejně jsem si psal na papírky různé nápady na příběhy ze života, kterými jsem se doslova zasypal. Muzikantsky jsem se chtěl na albu inspirovat analogovým světem mého mládí. V tomto je třeba spatřovat onu nostalgii, stesk po něčem, co mi chybí! Nechtěl jsem plakat nad světem, ve kterém žiju, nad tím matrixem se všemi možnými digitálními vymoženostmi... Jednotlivé písničky jsem pak s novými parťáky, Václavem Zimou (bicí) a Karlem Dvořákem (baskytara, zpěv), nahrál za osmačtyřicet hodin. Předtím jsme je rok a půl cizelovali, ubezpečoval jsem se, že jdu tou správnou cestou. A pak jsme se z výsledku podělali. Říkal jsem si - je možné, že jsme tohle natočili my, že tak dobře hrajeme a že takhle zpívám? Vysvětluju si to tím, že když jste v prdeli, umřou lidé kolem vás, tak se najednou stane něco, čemu nerozumíte. A začnete zase startovat.
Všechno je to náhoda. O vzniku nové desky jsem začal přemýšlet v roce 2019, kdy jsem vydavatelství Warner Music slíbil, že ji příští rok dodám. Připravil jsem první singl, ale přišel covid. Nastalo období nejistoty, co bude dál. Katapult byl navíc v umělém spánku, protože mě jeho poslední členové opustili. Ale stejně jsem si psal na papírky různé nápady na příběhy ze života, kterými jsem se doslova zasypal. Muzikantsky jsem se chtěl na albu inspirovat analogovým světem mého mládí. V tomto je třeba spatřovat onu nostalgii, stesk po něčem, co mi chybí! Nechtěl jsem plakat nad světem, ve kterém žiju, nad tím matrixem se všemi možnými digitálními vymoženostmi... Jednotlivé písničky jsem pak s novými parťáky, Václavem Zimou (bicí) a Karlem Dvořákem (baskytara, zpěv), nahrál za osmačtyřicet hodin. Předtím jsme je rok a půl cizelovali, ubezpečoval jsem se, že jdu tou správnou cestou. A pak jsme se z výsledku podělali. Říkal jsem si - je možné, že jsme tohle natočili my, že tak dobře hrajeme a že takhle zpívám? Vysvětluju si to tím, že když jste v prdeli, umřou lidé kolem vás, tak se najednou stane něco, čemu nerozumíte. A začnete zase startovat.
Myslím, že nové písničky jsou přesně těmi, jaké chceme od „kaťáků“ slyšet.
Ano, říká nám to spousta kamarádů i jiných muzikantů. Při jejich nahrávání vzniklo nějaké kouzlo, ale jenom díky okamžiku. Kdybych byl pověrčivý, tak řeknu, že jsem svědkem zázraku. Vyprávím to velmi poeticky, ale stále nejsem schopen vysvětlit, co se to vlastně povedlo. Po letech od prvního alba cítím obrovský lauf, desku Nostalgia považuju za první počin nové éry.
Ano, říká nám to spousta kamarádů i jiných muzikantů. Při jejich nahrávání vzniklo nějaké kouzlo, ale jenom díky okamžiku. Kdybych byl pověrčivý, tak řeknu, že jsem svědkem zázraku. Vyprávím to velmi poeticky, ale stále nejsem schopen vysvětlit, co se to vlastně povedlo. Po letech od prvního alba cítím obrovský lauf, desku Nostalgia považuju za první počin nové éry.
Taky hned v úvodní písni Rock & Boogie Man zpíváte - jako král si připadám, dobrá nálada mě přepadá...
Jde o jasné sdělení – chci dávat lidem radost a zpívat, co mě baví. Entrée v podobě Rock & Boogie Man je jako první z jedenácti kapitol knížky, kterou právě otevíráte. Tou druhou je Vizour Jack o mém dobrém kámošovi. V nastaveném pozitivním duchu měla znít celá deska, jenže pak jsem napsal skladbu Nostalgia, kterou považuju za svůj testament a v níž zpívám, že „život je jeden velký track, chce to jen získat zpět svůj klid a čas…“. A vymklo se mi to z ruky. Všiml jsem si okolního světa a trochu jsem se propadl do pekel. Uvědomil jsem si, že mám všeho dost. A začal jsem zpívat o tom, co se mi hodně nelíbí. Nakonec ale ta knížka končí happyendem, čehož dokladem je píseň Zahrajem vám rokenrol… Málo seriálů má šťastný konec, kolikrát nerozumíte, co chtěli tvůrci posledním dílem říct. Tady je to jasné.
Jde o jasné sdělení – chci dávat lidem radost a zpívat, co mě baví. Entrée v podobě Rock & Boogie Man je jako první z jedenácti kapitol knížky, kterou právě otevíráte. Tou druhou je Vizour Jack o mém dobrém kámošovi. V nastaveném pozitivním duchu měla znít celá deska, jenže pak jsem napsal skladbu Nostalgia, kterou považuju za svůj testament a v níž zpívám, že „život je jeden velký track, chce to jen získat zpět svůj klid a čas…“. A vymklo se mi to z ruky. Všiml jsem si okolního světa a trochu jsem se propadl do pekel. Uvědomil jsem si, že mám všeho dost. A začal jsem zpívat o tom, co se mi hodně nelíbí. Nakonec ale ta knížka končí happyendem, čehož dokladem je píseň Zahrajem vám rokenrol… Málo seriálů má šťastný konec, kolikrát nerozumíte, co chtěli tvůrci posledním dílem říct. Tady je to jasné.
Jedna kniha, jedno album, jeden příběh, jeden hit. Takhle to tedy vnímáte?
Přesně tak. Neuměl bych říct, kterou ze všech těch písní mám nejraději, které si nejvíc vážím, protože by to bylo, jako bych z knihy vytrhl jednu kapitolu. A to přece nejde! Nemůžete vyrvat například z Hemingwaye šestnáctou kapitolu, protože by vám v pochopení děje chyběla. Tak to mimochodem dělaly i kapely mého mládí jako Rolling Stones, Led Zeppelin, Black Sabbath a mnohé další, že nahrávaly písničky v daném pořadí a tvořily jimi příběh, monotematické dílo. Tenkrát to tak prostě bylo, že deska měla začátek a konec. Držím se toho dodnes.
Přesně tak. Neuměl bych říct, kterou ze všech těch písní mám nejraději, které si nejvíc vážím, protože by to bylo, jako bych z knihy vytrhl jednu kapitolu. A to přece nejde! Nemůžete vyrvat například z Hemingwaye šestnáctou kapitolu, protože by vám v pochopení děje chyběla. Tak to mimochodem dělaly i kapely mého mládí jako Rolling Stones, Led Zeppelin, Black Sabbath a mnohé další, že nahrávaly písničky v daném pořadí a tvořily jimi příběh, monotematické dílo. Tenkrát to tak prostě bylo, že deska měla začátek a konec. Držím se toho dodnes.
Co pro vás bývá při skládání první impuls?
Jsem dělník rocku, kretén, blbec, ale bůh mi nadělil empatii, ze které čerpám. První impuls podle mě neexistuje. A když už nevím, kudy kam, otevřu si knížku. Zmiňovaného Hemingwaye mám celého načteného, v jeho díle najdete spoustu inspirace, protože co žil, to taky psal. Stejně tak František Gellner, další můj oblíbený autor. Nebo Salinger – na konci jeho románu Kdo chytá v žitě je hlavní hrdina nešťastný a učitel mu říká: „Jestli si myslíš, že tě nikdo nemá rád, nejsi sám.“ A byl z toho hit. Anebo Goethe - v jedné básni píše, že lidé jsou jako kovadlina a život do nich buší, někteří jsou jako kladivo, které buší do kovadliny. Na základě toho jsem napsal píseň Kladivo na život.
Jsem dělník rocku, kretén, blbec, ale bůh mi nadělil empatii, ze které čerpám. První impuls podle mě neexistuje. A když už nevím, kudy kam, otevřu si knížku. Zmiňovaného Hemingwaye mám celého načteného, v jeho díle najdete spoustu inspirace, protože co žil, to taky psal. Stejně tak František Gellner, další můj oblíbený autor. Nebo Salinger – na konci jeho románu Kdo chytá v žitě je hlavní hrdina nešťastný a učitel mu říká: „Jestli si myslíš, že tě nikdo nemá rád, nejsi sám.“ A byl z toho hit. Anebo Goethe - v jedné básni píše, že lidé jsou jako kovadlina a život do nich buší, někteří jsou jako kladivo, které buší do kovadliny. Na základě toho jsem napsal píseň Kladivo na život.
Když jste se obklopil novými parťáky, chystáte i koncerty?
Systém je takový, že teď přicházím s novou deskou a na podzim snad několik koncertů odehrajeme. A uvidíme, co bude dál. Dnes už je samozřejmě jiná situace, než jaká bývala, když jsem měl po boku Dědka a Tolju. Byli jsme parťáci od mládí. To vás vůbec nenapadne, že někdo z nich umře. Ani omylem.
Systém je takový, že teď přicházím s novou deskou a na podzim snad několik koncertů odehrajeme. A uvidíme, co bude dál. Dnes už je samozřejmě jiná situace, než jaká bývala, když jsem měl po boku Dědka a Tolju. Byli jsme parťáci od mládí. To vás vůbec nenapadne, že někdo z nich umře. Ani omylem.
Je to pro vás bez nich stále těžké?
Je. Stokrát musíte projít peklem, abyste přežila, že tady nejsou. Ale nejsem blbec, abych se cítil opuštěný, když vím, že něco musí zemřít, aby něco nového vzniklo. Je třeba jít dál. Mám svoji ženu, kytaru, kolikrát nevím, jestli hraje kytara na mě nebo já na ni. Mám z čeho žít, ale ten starý, analogový, poctivý a obyčejný svět opravdového přátelství a parťáctví mi fakt chybí. Neexistuje ho srovnat s tím dnešním, kdy se všichni pohybují v kyberprostoru. Teda kromě mě. Jen málo lidí pochopí, že bych byl nerad, kdyby kvůli tomu matrixu skončila éra rokenrolu, který je mojí celoživotní láskou.
Je. Stokrát musíte projít peklem, abyste přežila, že tady nejsou. Ale nejsem blbec, abych se cítil opuštěný, když vím, že něco musí zemřít, aby něco nového vzniklo. Je třeba jít dál. Mám svoji ženu, kytaru, kolikrát nevím, jestli hraje kytara na mě nebo já na ni. Mám z čeho žít, ale ten starý, analogový, poctivý a obyčejný svět opravdového přátelství a parťáctví mi fakt chybí. Neexistuje ho srovnat s tím dnešním, kdy se všichni pohybují v kyberprostoru. Teda kromě mě. Jen málo lidí pochopí, že bych byl nerad, kdyby kvůli tomu matrixu skončila éra rokenrolu, který je mojí celoživotní láskou.
Matrixu jste se sami dotkli, když jste v písni Až přinesli vlastní výklad toho, jak bude svět vypadat v roce 2006. Byla to tehdy pro mnohé vzdálená budoucnost, která je dnes už minulostí. Co jste měli za pnutí stvořit tuto věc?
Byl to pro nás ojedinělý výlet do oblasti science fiction. Když jsem se Ládi Vostárka ptal, co tím myslí, co si jako představuje, že s ním bude v roce 2006, odpověděl mi, že bude jistojistě v důchodu. Mávl jsem nad tím tehdy rukou… No, a už v něm taky nějakou dobu jsem, ale nemám ten výraz rád. Protože v době, kdy písnička Až vznikla, byl důchodce mrtvý člověk. Proto záměrně používám slovo penzista. Jako za první republiky, kdy se o penzistovi mluvilo ve smyslu, že jde o úctyhodného člověka.
Byl to pro nás ojedinělý výlet do oblasti science fiction. Když jsem se Ládi Vostárka ptal, co tím myslí, co si jako představuje, že s ním bude v roce 2006, odpověděl mi, že bude jistojistě v důchodu. Mávl jsem nad tím tehdy rukou… No, a už v něm taky nějakou dobu jsem, ale nemám ten výraz rád. Protože v době, kdy písnička Až vznikla, byl důchodce mrtvý člověk. Proto záměrně používám slovo penzista. Jako za první republiky, kdy se o penzistovi mluvilo ve smyslu, že jde o úctyhodného člověka.
Co je pro vás vlastně hit?
Žádná písnička nemůže být první, jediný a opravdový hit. A co děti..., Šli na pár piv..., Hlupák váhá, Ospalá vrátnice…. To všechno jsou slogany. Jak říká Ondřej Hejma: „Vy kreténi, hrajte samé hymny, já s vámi hrát nebudu, protože mám jednu. Když hrajete přede mnou, tak už mě nikdo nechce slyšet ani vidět.“ Je to pochopitelně skvělý pocit, když písničky Katapultu každý zná a zpívá si je. Kytarista od Stounů jednou prohlásil: „Někdo nahoře mě musí mít ale opravdu rád.“ Taky mě to občas napadne a ptám se: „Kurva, Dědku, nejsi to ty?“
Žádná písnička nemůže být první, jediný a opravdový hit. A co děti..., Šli na pár piv..., Hlupák váhá, Ospalá vrátnice…. To všechno jsou slogany. Jak říká Ondřej Hejma: „Vy kreténi, hrajte samé hymny, já s vámi hrát nebudu, protože mám jednu. Když hrajete přede mnou, tak už mě nikdo nechce slyšet ani vidět.“ Je to pochopitelně skvělý pocit, když písničky Katapultu každý zná a zpívá si je. Kytarista od Stounů jednou prohlásil: „Někdo nahoře mě musí mít ale opravdu rád.“ Taky mě to občas napadne a ptám se: „Kurva, Dědku, nejsi to ty?“
A co soudíte o kapelách, které to zabalily ve chvíli, kdy jim umřel či odešel jinam spoluhráč?
Považuju za velkou a upřímnou frajeřinu, když kapela oznámí, že končí. Když už Black Sabath nehráli v originální sestavě, završili kariéru albem 13 a pak v roce 2017 koncertem v domovském Birminghamu. Stejně tak se rozhodli Beatles, Led Zeppelin, u nás třeba Radim Hladík. Už nechtěl dělat novou desku, protože se obával, že by nedosáhla kvalit té první. Všichni na to mají právo. Řeknu vám ale, že model, jaký uplatňují Kiss, že pět let jezdí na poslední životní koncert, je pěkná sračka. Pět let mást lidi, že tento koncert je poslední. Přitom v Praze zase za chvíli budou! Něco takového bych nikdy neudělal. Možná, že Nostalgia je opravdu moje poslední deska, možná že zahrajeme naposledy a tím skončíme. Ale zatím se mi ještě nechce.
Považuju za velkou a upřímnou frajeřinu, když kapela oznámí, že končí. Když už Black Sabath nehráli v originální sestavě, završili kariéru albem 13 a pak v roce 2017 koncertem v domovském Birminghamu. Stejně tak se rozhodli Beatles, Led Zeppelin, u nás třeba Radim Hladík. Už nechtěl dělat novou desku, protože se obával, že by nedosáhla kvalit té první. Všichni na to mají právo. Řeknu vám ale, že model, jaký uplatňují Kiss, že pět let jezdí na poslední životní koncert, je pěkná sračka. Pět let mást lidi, že tento koncert je poslední. Přitom v Praze zase za chvíli budou! Něco takového bych nikdy neudělal. Možná, že Nostalgia je opravdu moje poslední deska, možná že zahrajeme naposledy a tím skončíme. Ale zatím se mi ještě nechce.