Správnej muzikant proste napred hraje

Autor: 
Helena Suchá
Datum: 
Čtvrtek, 1 Květen, 2003
Zdroj: 
Západoceský deník

Kytarista, zpevák a skladatel Oldrich Ríha se narodil 18. kvetna 1948 v Praze. Vyucil se opravárem výtahu. Po amatérských zacátcích nastoupil profesionální hudební kariéru ve Skupine F. R. Cecha. Od roku 1975 pusobí v legendární tuzemské rockové kapele Katapult. Autor úspešných písní Vojín XY, Až, Nekdy príšte, Hlupák váhá... patrí k výrazným osobnostem naší hudební scény. Je podruhé ženatý, s nynejší manželkou Janou má dcery Barboru a Terezu. Nezdá se, že by se Olda Ríha menil. Je v nem trochu nostalgie, ironie, smutku, ale i živosti a chuti do života, proste toho, co najdete v jeho písnickách. Nekdo rekl, že v detství stojíme v místnosti plné otevrených dverí, postupem casu se nekteré zavrou a nekteré zavreme sami. Mrzí vás, že se nekteré zavrely?

Rekl bych, že to funguje opacne. Na zacátku stojíme v místnosti plné zavrených dverí a záleží na každém z nás, kolik jich kdo otevre. Záleží jenom na osobní vuli, talentu, odvaze a víre ve vlastní schopnosti. Taky vám ty dvere muže dodatecne zabouchnout nekdo jiný, jak se nám stalo v období let 1980 - 1985, kdy nám tehdejší komunistická moc zakázala skoro všechno. Ale díky vlastnostem popsaným výše jsem je dokázal s Katapultem otevrít znovu. A co se týká detství, fungovalo to úplne stejne, nehlede na to, že nemám rád takový ty reci, že ?tenkrát bylo líp?.

Jaká hudba vás vychovávala?

Jednoznacne big - beat a posléze rock?n?roll šedesátých let. Namátkou: Rolling Stones, Beatles, Kinks, Byrds, Who a mnoho a mnoho dalších svetových kapel. Ale nesmím zapomenout ani na krásné období semaforských písnicek Suchého a Šlitra.

Vzpomenete si ješte na své muzikantské zacátky?

Na muzikantské zacátky se nedá zapomenout, zvlášt na ty moje, nebot jsem byl soucástí tehdejší tzv. ?Beat Generation?, kdy rocková muzika byla soucástí života mnoha lidí a doslova ovládla celý svet. Jsem hrdý na to že jsem to mohl zažít a dodnes z tech pocitu tehdejší bezstarostné doby cerpám inspiraci.

A co skládání? Jak vlastne skládáte? Mužete kdykoliv? Kdekoliv? V aute? Stranou lidí?

Zásadne v noci, sám, v klidu a to ješte musí prijít taková zvláštní atmosféra jakéhokoliv prvotního impulsu a muže to být cokoliv ? noviny, televize, básnicka, kniha, neco co me na-startuje. A až me jednou nic nenastartuje ? už se bojím ted!!!

Nekdo ríká, že používá jak skládání, tak i treba textarinu jako svou vlastní terapii. Znamená to pro vás neco takového?

Urcite ne. Když skládám nebo píšu text, obcas myslím na to, jaký to je když žena rodí díte. Vždycky bych to už v polovine vzdal, ale pak to prekonám a teším se až to bude venku.

Kterou ze svých písnicek považujete za nejzdarilejší?

Je možné se ptát, které ze svých detí považujete za nejzdarilejší? Takhle to nejde ríkat. Mám rád všechny svoje písnicky které jsem složil a stejne rád je hraju i na jevišti. I když nekterým je už více než 30 let. Je krásný pocit, že hodne z nich doslova už zlidovelo.

Muzikanti prý mají potíže s tancem. Jak jste na tom vy?

Jak se to vezme. Potíže jsou vždycky, ale postupne odcházejí tak jak se zábava rozjíždí, pivo chutná cím dál víc, ženský jsou cím dál hezcí?. No, to snad zná každý.

Narodil jste se v Praze, ze které jste se odstehoval na venkov. Život na venkove prinesl urcite mnoho zmen, zmenil se i váš životní styl?

Mužu vás ubezpecit, že žiju porád stejne tak, jak velí moje povaha. Jsem kosmopolitní clovek a jsem schopen žít kdekoliv. Musím ale cítit, že se mi tam líbí. A je hodne míst na svete kde se mi líbí. Život na venkove mi prináší dokonalý klid jako relaxaci a protipól hektickému životu který žiji.

Prestože od vašeho vstupu do sveta populární hudby uplynula rada let, stále pusobíte dojmem chlapce. Pripadáte si dospelý?

No, no, no, to jsem se lekl. Budu se muset prohlídnout pred zrcadlem, nerad se do nej totiž dívám. Domnívám se, že jenom málo chlapu si pripadá dospelých. O nás se prece ví, že jsme takový hracickové a v podstate porád jako malé deti.

V cem si myslíte, že by dospívání mohlo být?

Dospívání je setsakramentsky individuální záležitost. Videl jsem to na sobe a ted to vidím na svých detech. Poeticky receno: dospívání spocívá v tom, že je treba s ním co nejrychleji prestat. A je klid.

Vratme se ješte k písnickám. Které písnicky a muziku radíte mezi své oblíbené?

Individuálne to nejde urcit. Poslouchám tolik kapel a písnícek, že si vybírám jenom podle svojí okamžité nálady. Vyjma dechovky a ?vážné hudby? poslouchám úplne všechno! Ale ? abych se priznal, v dobré šumavské hospudce vecer v horkém létu si zazpívám i tu dechovku.

Máte své životní heslo? Neco, cím se rídíte?

Ano. NIKDY SE NEVZDÁVEJ, A ŠTESTÍ SI TĚ NAJDE.

Cím jsou pro vás peníze?

Velmi osobní otázka. Ale zkusím to, snad me ctenári pochopí. Život me naucil žít za malý i velký peníze. Hrával jsem dlouho zadarmo, pak za párek (doslova), první honorár 40 korun, potom za stovku, dve, i ctyri? Správnej muzikant proste napred hraje, protože ho to baví a umí žít i skromne. A když vás to baví a ješte potom vydeláte vetší peníze, tak já je proste použiju. Udelám si radost. Peníze jsou od toho, aby se za ne nakupovalo! Šetrit neumím!

Co deláte strašne nerad?

Jedinou vec na svete! Platím dane!

Máte narozeniny - kdyby šlo mít jedno velké prání...

Všechna prání se mi už splnila. Alespon jsem se o to taky dost zasloužil. Takže nemám. I když?, možná to jedno nesplnitelný: zdraví.

Dekuji za rozhovor.