Rozhovor - ŽILINSKÝ DENÍK

Autor: 
Boris Hrudál
Datum: 
Pondělí, 11 Červen, 2012
Zdroj: 
Žilinský deník

Keď ste v roku 1979. písali pieseň s textom AŽ (SE BUDE PSÁT ROK 2006) Počítali ste s tým, že Katapult prekoná spomínaný rok 2006 pretože už tu máme rok 2012?

V době vzniku této písničky / 1978/ jsme považovali rok  2006 doslova
za science – fiction. Něco, čeho se nikdy nemůžeme dožít.  A k našemu úžasu jsme se ho posléze dožili. Ale ještě úžasnější je, že příběh té písně nikdy nezestárnul a pro naše fanoušky je jeho obsah stále aktuální. Žádný náš koncert se bez hitu AŽ prostě nemůže obejít.

Na tom istom albume sa zhodou okolností nachádza aj veľmi pekná pieseň Vojín XY hlásí příchod. Ako táto pieseň vznikla?
( Otec kedysi kupoval strašne veľa gramofových platní. Bola medzi nimi aj platňa 2006)

Vznik této písně, ostatně jako skoro všechny naše hity jsou osobním prožitkem chlapa, který příběh písně prožil na vlastní kůži.  Proto nemám rád slovo text a zásadně používám „příběh“. To je podstata klasické rockové kapely. Jdete na trh
„s vlastní kůží“, nebo alespoň s osobními pocity. Katapultu se povedlo ještě něco navíc . Všechny ta příběhy, které vyprávíme lidem prostřednictvím našich písní, jsou zároveň ze života obyčejných lidi. Každý je prožil na vlastní kůži a tak se s nimi lidé ztotožňují. Nejdůležitější jsou potom na jevišti emoce a atmosféra která náš koncert provází.

V týchto dňoch vyšiel live album MADE IN ROCK 'N' ROLL: LIVE FUTURUM PRAHA. Kedy sa môžeme tešiť na ďalší radový album Katapultu? Sú už nejaké materiály na ďalší album?

To je velmi předčasná otázka. V dnešní době se přece nové album nevydává tak často, jako v šedesátých a sedmdesátých letech.  Žádné takové časové plánování nemáme. Ale těšit se můžete, protože k našemu překvapení máme nápady na další nové písničky, které si v našem studiu průběžně nahráváme. Všechno necháme osudu a hlavně zájmu fanoušků. To je ideální situace. Až budou lidi nové album chtít a budou po něm toužit, tak ho určitě vydáme.

Pri pohľade na históriu skupiny Katapult je zrejmé, že časy socializmu sa niesli v znamení nezmyselných zákazov činnosti. Ako sa dnes pozeráte na tieto zákazy?

Velmi nerad se k tomu období vracím, protože se prostě koukám vždycky dopředu do budoucnosti.  Dnes už je těžké někomu z mladé generace vysvětlovat, co to byly ty nesmyslné zákazy. A to je moc dobře!  A pro ty starší, které to možná ještě zajímá můžu zjednodušeně říct. „Zcela paradoxně nás všechny ty nepříjemnosti doslova zocelili ve smyslu, že nikdy nepřestaneme hrát náš milovaný rock, jedině snad kdyby nám tenkrát komunisti uřezali ruce“.

Spomeniete si ešte na najbizarnejšiu príhodu s vtedajšou vládnou mocou?

Takových příhod mám v historii Katapultu mnoho a dokonce mám v hlavě i tu nejbizarnější. Tady vás ovšem musím zklamat.  Vyprávět a popsat onu příhodu
nelze několika větami. Na to bych potřeboval  víc času a hlavně alespoň dvě strany textu. Ale to by váš Večerník „neskousl“, a tak snad Někdy příště!

V roku 2009 tento svet opustil Jiří "Dědek" Šindelář. Čo by podľa vás povedal na generačnú výmenu, ktorá v rámci Katapultu nastala?

Bože, to já přece nemůžu vědět. Ale protože jsme byli doslova celoživotní parťáci, tak moc dobře věděl, že já nikdy nic nevzdávám. A po jeho smrti fanouškové psali  e- maily: „Oldo, nevzdávej to, Katapult musí žít dál“. Zvláštní, ale ideální situace, protože se doslova strefili do mojí povahy. Nebylo čem přemýšlet. Ale zase jak já sem znal Dědka, tak se tam nahoře v nebi směje, že on už je v klidu, a já se tady dole doslova trmácím světem, abych si mohl zahrát ten náš milovaný rock.

V končinách severného Slovenska vás máme prvýkrát. Aký je váš vzťah k tomuto regiónu?

Nejen váš region, ale celé Slovensko po celou dobu kariéry Katapultu nám připravilo úžasné přijetí a úžasnou atmosféru našich koncertů.  Vždyť přece na Slovensku jsme dosáhli rekordních návštěv. V Banské Bystrici 18 000 lidí a v Martině 14 000 lidí.  Na přelomu sedmdesátých a osmdestých let to byla neuvěřitelná návštěva na koncertě jedné kapely.  A pak také ty naše nekonečné, skoro měsíc trvající turné rok co rok na Slovensku,  to nás nabíjelo energií a strašně nás to bavilo. A z toho já žiju dodnes.

Spomeniete si ešte váš prvý live koncert?

Samozřejmě. Pokud se jedná o můj osobní první koncert, tak to bylo v září 1963 se školní kapelou Memphis, v Plzni ve vyhlášeném sála Beseda. Katapult měl první koncert v roce 1975 v Praze v Music clubu Futurum.

Nedávno sme tu mali Majstrovstvá sveta v hokeji. Čo hovoríte na bronzovú medajlu?

Budu stručný. Škoda, že nemůžeme mít nároďák Česko  - Slovensko. To by byl hokej! Myslím, že tím říkám všechno co bych si přál ve sportu i v dalším životě.

 

Zdroj: Žilinský deník
Autor: Boris Hrudál
Datum: 11.6.2012