Rozhovor pro časopis Infokompas

Autor: 
Lucie Libovická
Datum: 
Čtvrtek, 4 Listopad, 2010
Zdroj: 
Infokompas


Katapult v roce nula

Katapult hned tak něco nezastaví. Průšvihů a kopanců schytala tahle kapela za 35 let svého působení nespočet, ale přes komunistické zákazy, prognózy kritiků a v posledních letech i odchod několika členů skupiny do hudebního nebe dokázala vstát z popela a její rokenrolové melodie se k radosti fanoušků valí z jeviště dál. O smutných koncích, ale i radostných začátcích jsem si povídala s  kapelníkem Katapultu, Oldou Říhou.

* Katapult je nejlepší ukázkou přísloví, že všechno zlé je pro něco dobré. Pro mnoho skupin by byl i zlomek katastrof, které potkaly v posledních letech Vás, důvodem k rozpadu, Vy jste ale dokázal dát dohromady novou kapelu, odrazit se ode dna a začít úplně znovu.

Máte pravdu, tohle přísloví je společně s tím, že největší průsery vás nakopnou nahoru, mým životním krédem. Prolínají se celým mým životem a souvisejí i s mojí povahou. Jsem typický býk, umím být třeba i líný, ale když je průser, umím být strašně výkonný. Problém je v tom, že jsem výkonný někdy až moc, takže lidi okolo mne padají jak kuželky a tohle tempo nevydrží.

* Co jste se díky událostem posledních tří let, kdy jste ztratil všechny členy skupiny, dozvěděl o kapele, fanoušcích i poptávce po "Kaťácké" hudbě?

Moje pozice na trhu šoubyznysu je jasná. Polovina lidí mě miluje a druhá nenávidí. Můj životní styl i rokenrol je pořád stejný, akorát ta první polovina lidí, která miluje Katapult, mě po smrti Dědka posílila, semkla se, dostal jsem nespočet mailů, ve kterých psali: Oldo, Katapult musí jet dál! To mi dalo sílu a víru, že tahle cesta je jediná možná.

* To, že baskytarista Jiří "Dědek" Šindelář je nemocný, se vědělo už dlouho. Vaše poslední společné turné mělo dokonce název Na rozloučenou. To jste opravdu původně plánovali ukončení činnosti skupiny Katapult?

Samozřejmě, protože bylo jasný, že bez Dědka nemůžu hrát, a neuměl jsem si bez něj další pokrčování Katapultu představit. On i já jsme Katapult! To bylo upřímné, poslední velké turné na rozloučenou s fanoušky. Všichni jsme věřili, že se vyléčí, dostane novou plíci a občas si společně v rámci jeho možností zahrajeme.

* To by ale při vašem elánu bylo asi pěkné utrpení hrát jen párkrát za rok.

Bez rokenrolu bych trpěl jako zvíře, to si pište. Jenže Dědek se neuzdravil a ani po jeho smrti jsem netušil, že Katapult půjde dál. Postavil jsem provizorní kapelu jen na sebe s názvem Olda Říha - kytara, hlas a srdce Katapultu a myslel si, že půjdu v šedesáti, jako třeba Ozzy Osbourne, na sólovou dráhu. Odehráli jsme tak bez bubeníka asi 18 vzpomínkových koncertů na Dědka a já počítal s tím, že pojedu dál jen na sebe. Jenže už během těch prvních pár koncertů lidi řvali Katapult, Katapult a začala ta neuvěřitelná smršť mailů od fanoušků, kteří chtěli, aby Katapult pokračoval. Víte, vtip je v tom, že fanouškové jsou v tom nejlepším slova smyslu pěkný sobci a nechtějí přijít o kus svého mládí, a proto potřebují Katapult. To mě posílilo a já začal hledat kluky, se kterými by vše fungovalo ještě líp než předtím, nejen abychom někoho nahrazovali. A to se povedlo!

* U Katapultu byli vždy Achillovou patou bubeníci. Jak se Vám teď podařilo najít jak nového bubeníka, tak i baskytaristu?

To je na celou knížku. Zkusil jsem cvičně pár muzikantů, ale nikdo to nezahrál. Víte, ona moje muzika vypadá jednoduše, a tak nás díky tomu ta druhá půlka lidí obviňuje, že hrajeme primitivní hudbu. Neví ale, o čem mluví. Katapult hraje typickou rhythm'n'bluesovou muziku, pro kterou musíte mít obrovskou míru improvizačních schopností, talentu, citu a emocí. Když ji dobře zahrajete, vypadá hrozně jednoduše. Proto si každý myslí, že to zvládne, ale hraje přitom úplné nesmysly. A pak mi osud přihrál ty dva kluky. Pětadvacetiletý Andy Budka, basák, se přihrál sám, to byl fanoušek, znal jsem ho deset let a v poslední době pomáhal Dědkovi jako technik. Když bylo nejhůř, tak mi povídá: Já to zahraju. Nevěřil jsem, ale on uměl rovnou všech 140 písniček, protože se 10 let o naši hudbu zajímal a pár let stál vedle Dědka. No a druhý kluk, toho mi našel kamarád, který věděl, že hledám někoho, kdo hraje jako Phil Rudd, bubeník AC/DC. Poslal mi bubeníka, neznámého třicetiletého kluka z Kobylis, Ondru Timpla, který přišel, sednul a vše dokonale zahrál. Byl to zázrak.

* Neohlížel jste se ze začátku spíš po svých vrstevnících?

Ani omylem, ti jsou již buď přebraní, nebo líní, tohle byla intuice. Věděl jsem, že Katapult potřebuje novou energii, čerstvou krev.

* A co kluci, neměli strach z reakce publika?

Jasně že měli ze začátku trému a strach, ale zapadli, nepřetvařují se, nehrají si na Katapult, protože oni jsou Katapult, a lidi to poznali a vzali je. Říkal jsem jim, že určitá tréma a pokora je na místě, ale protože hrají tak excelentně, zvládli celý repertoár a ještě i natočili novou desku, můžou být hrdí na to, co dokázali. Oba prohlásili, že jsou jako v pohádce, a například bubeník Ondra byl po prvním koncertu úplně mimo z toho, že poprvé v životě slyší takový potlesk a nadšený řev. Největší kompliment jsme zažili v Domažlicích, odkud je Andy Budka. Na koncert přišla i jeho máma, a poté mu řekla, že jak tak na nás koukala, měla dojem, jako bychom spolu hráli 50 let.

* Říká se, že jste díky mladým spoluhráčům doslova omládl.

Neomládl, jsem pořád stejnej, jen jsem se předtím přizpůsobil situaci. Vezměte si, že třeba když jsme byli před třemi lety v Kamenici, byl to poslední koncert, na kterém hrál bubeník Tolja Kohout, a za týden pak umřel. Dědek už byl nemocný a vědělo se, že budeme chystat poslední turné. Tak jaká mohla být atmosféra, jak jsem se měl chovat, dělat ze sebe frajera? Přeci jsem nemohl lítat po jevišti jako pako a ukazovat, jakou mám sílu, ale přizpůsobil jsem se situaci. Dneska je všechno jinak, můžu využít energie mládí kluků a dát průchod emocím a síle.

* Když tak o tom přemýšlím, Vy jste jako jeden z mála známých chlapů v šoubyznysu nevyměnil svou manželku za novější prototyp, zato omladil kapelu kluky o více než jednu generaci mladšími.

No, to je šikovnej postřeh, máte pravdu (směje se). Ženu bych rozhodně neměnil, protože na to, abych mohl makat v tak šíleném tempu, na jaké jsem zvyklý, musím mít dobré zázemí a na rovinu řečeno, bez ní bych byl úplně v háji. Neříkám, že si taky neumím užít, ale nikdy nebourám vztahy, naopak je utužuju, rozumíte mi (ještě větší smích).

* No, a když jste takhle vylepšil svoji hudební stáj, nechodí teď na koncerty víc mladých fanynek, které pak postávají před šatnami?

Nevěřím tomu, že na pěkný kluky najednou začne chodit halda mladých fanynek. Žádná sebeblbější holka by nedala 250 kaček za lístek, kdyby se jí nelíbila i hudba. My jsme navíc rodinná kapela, na nás chodí publikum od 7 do 70 let, rodiny s dětmi i s babičkami. Největším argumentem je, že na koncertě všichni znají slova písniček a zpívají je s námi a je jedno, jestli je jim 20 nebo 60. Nechodí proto, že jsme nejhezčí kapela v Čechách, a to my teda jsme, protože kde jinde uvidíte dva pěkný mladý černokněžníky a ještě hezčího blonďáka (smích). Naše stálé publikum nechodí na jeden koncert za rok nebo za dva, ale třeba na pět, šest koncertů ročně. Každý z nich má pár těch svých "modliteben", jak tomu říkám, které chtějí za rok obejít, je jedno, jestli to jsou Vrchotovy Janovice, Kácov, Futurum nebo Stochov. To je jen část míst, kde hrajeme pravidelně jednou nebo dvakrát ročně už třeba 12 let za sebou.

* Vašim fanouškům se občas vyčítá, že místo řádění pod pódiem během koncertu spořádaně sedí na židlích.

Všechno je jinak. Dneska se o tom už ani neví, ale Katapult odjakživa zajížděl do divadel. Celou svou kariéru hrajeme koncerty jak k stání, tak k sezení, střídáme kluby, sokolovny a haly. Tím, jak publikum s námi zestárlo, mu dáváme na výběr různé typy koncertů. A budete se asi hrozně divit, mě osobně se divadelní atmosféra líbí daleko víc, než když lidi skáčou a řvou. Muzika se pak dá líp vychutnat a aplausy mezi jednotlivými písničkami jsou tak enormně dlouhý, že mě to fascinuje. A kdo zažil na podiu v divadle "standing ovation" (potlesk ve stoje), tak pochopí, že to je droga, kvůli které to vlastně dělám.

* Letos slaví katapult 35 let od svého vzniku, výročí jste ale nikde v názvech turné ani na plakátech neprezentovali.

Nemám potřebu se ohánět nějakými oslavami a během letošních koncertů jen divákům říkám, že není potřeba příliš mluvit, protože vše, co mám na srdci, vyprávím prostřednictvím svých písní. Výročí neslavíme a diváci vědí proč. Navíc si s novými členy Andym a Ondrou myslíme, že rok 2010 je pro nás rokem nula, a my se tak znovu začínáme ucházet o přízeň publika. Tím je řečeno vše.

A navíc, já už nerad cokoliv slavím, kdykoliv totiž Katapult v minulosti něco oslavoval, vždy následoval průser. Podepsali jsme třeba exkluzivní smlouvu se Supraphonem na nahrávání, zapili to šampaňským a zanedlouho nás na 6 let zakázali. Když jsme dostali Slavíka, hned poté nám zakázali hrát v Praze, a tak to šlo pořád.

* Vy asi vůbec nemáte rád velké ceremonie. Když se například chystal pohřeb Jiřího Dědka Šindeláře, nezúčastnil jste se oficiálního obřadu.

Rodina ani já jsme nestáli o žádné velké ceremonie, vše mělo proběhnout komorně. Bohužel se to ale nepodařilo utajit a hrozilo velké nebezpečí, což se pak taky potvrdilo, že na pohřeb dorazí i někteří lidé, kterým bych já nepodal ani ruku. A u toho jsem být opravdu nemusel.

* A komu byte nepodal ruku?

Samozřejmě je dost lidí, kteří Katapultu ublížili. Já jsem se rozloučil s Dědkem již dopoledne před těmi oficialitami v auditoriu a nehodlal se přetvařovat a kazit to sobě i ostatním. Celý život si dělám, co chci, takže kecy, co šly bulvárními novinami, mě vůbec nezajímají.

* Co s Vámi dělá občasná kritika, která se objevila například v souvislosti s Vaší novou deskou? Četla jsem jednu úsměvnou, kde Vám jakýsi kritik přišil přebujelé ego a špatnou hru na kytaru.

Na to vám můžu odpovědět například slovy písničky od Kabátů – Nikdo nemá tolik sil, aby mě něčím urazil – no, a tak všechno házím za hlavu. Pro mě není důležitý kritik, ale naši fanoušci. Krásný výraz jsem se taky pro podobné rádoby kritiky naučil od Honzy Krause, jehož černý humor mám moc rád. On o takovýchto lidech říká, že jsou NEKOMPETENTNÍ. To je velmi elegantní výraz, jak poslat někoho do prd… No řekněte, jak může někdo hodnotit moje ego. Mám v sobě hrdost, poctivost, výkonnost, neopouštím nikdy svoje lidi, a když to chce někdo nazvat přebujelým egem, tak je u mě nekompetentní. No, a k tomu hraní, přece nebudu někomu vysvětlovat, že celá rokenrolová muzika vznikla na tři bluesové akordy, a jsou tak napsány největší světové hity. Hraju 47 let a napsal jsem 140 krásných písniček. Já si z kritiky vážně nic nedělám, ale nedávno to docela vzalo našeho nového textaře Aleše Hrbka, který napsal texty k nové desce Radosti života, o které fanoušci tvrdí, že je to nejlepší deska Katapultu. Hrajeme čtyři fláky na koncertech a lidi šílí. Utěšoval jsem ho a doporučil mu, aby si koupil životopisy jakýchkoliv schopných lidí a přečetl si, jak dostávali za svůj talent a úspěch od závistivců pořádně do držky.