OLDA ŘÍHA: KATAPULT JEDE DÁL

Autor: 
J. Špulák
Datum: 
Čtvrtek, 26 Březen, 2009
Zdroj: 
deník Právo

Rocková skupina Katapult vstoupila v sobotu do Síně slávy Akademie populární hudby. Zpěvák a kytarista Olda Říha (60) při té příležitosti prozradil, jaké má další plány.

* Jaké bylo bez letitých spoluhráčů a kamarádů dostat cenu Anděl spojenou se vstupem do Síně slávy?

To, co bych chtěl říct, nikdy nemůže vyjádřit to, jaký mám pocit. Veškerá slova jsou zbytečná. Je ovšem asi nutné říct, že tak jako herce zachrání divadlo, mě zachrání rock’n’roll. Jestliže trvalo třiatřicet let, než někteří lidé přišli na to, že jsme hráli muziku srdce a emocí, tak se teď u mě ještě víc projevuje skutečnost, že je nutné dělat to dál. Klasický příklad byl koncert AC/DC minulé úterý v Praze.

* Během posledního půl roku zesnuli tři vaši spoluhráči, Tolja Kohout, Jiří Šindelář a Karel „Káša“ Jahn. Chápete to jako nepřízeň osudu?

Přemýšlím o tom dnes a denně a je to pro mě divná situace. Hledám odpověď na otázku, jestli je to obyčejný lidský osud, jak říkáte, anebo overkill. Víte, co je overkill? To je anglický výraz pro útok vedený nepřiměřenou silou. Já už takových útoků za svou hudební kariéru zažil mnoho, ať už to byli komunisti nebo novináři, a vy víte o čem mluvím. Potřeboval bych si na tu otázku odpovědět, protože i tohle může být inspirace pro zbytek mého rockového života. Sílu mi dávají právě AC/DC, Status Quo, Chuck Berry a všichni ti rockeři, kteří v sedmdesáti osmdesáti letech pořád hrají.

* Jak jste dokázali za těch třicet tři let lidsky přežít všechny útoky, o nichž mluvíte?

Dlouho jsem tvrdil, že jsme to přežili pravdivostí příběhů, které jsme zpívali, pravdivostí svého chování a životů. To je prostě rock’n’roll. Mluvíte, hrajete, zpíváte, vyprávíte příběhy ze života lidí a není v nich ani kousek přetvářky. Jeden můj kamarád režisér v pátek v noci při naší diskuzi o tom, v čem je příčina dlouhověkosti Katapultu, řekl památnou větu: Obyčejní lidé dokážou neobyčejné věci. A my vždycky byli obyčejní lidé.

* Co je pro vás na obyčejném rock’n’rollu neobyčejné?

Neobyčejnost je v tom, že žijete svůj obyčejný život, ale vášně, emoce, akustický tlak či dynamiku zpěvu použijete k neobyčejným věcem, které v obyčejném životě nemůžete udělat. Na jevišti s kytarou v ruce nebo s harmonikou za tři sta korun můžete během krátké doby vzbudit šílené emoce. Lidé pak během jediného koncertu zažívají smutek, nadšení, lásku, sex, agresi, uklidnění. To je rock’n’roll. Nesmí v něm být ani píď přetvářky, jdete za sebe. Lidem je jedno, jestli hrajete složitě nebo ne. Svým muzikantům vždycky říkám, aby mi neukazovali, co dokážou. Chci po nich, aby mě hezky doprovodili.

* Naznačujete, že s muzikou budete pokračovat. Co tedy bude s Katapultem a vámi dál?

Řeknu to natvrdo. Měl jsem obrovské štěstí a z letargie jsem se dostal rock’n’rollem. Dva dny po Šindelářově smrti jsem zavolal kamarádům, aby si se mnou šli zahrát, protože bych se jinak zbláznil. Objevil jsem při tom neuvěřitelně dobrého baskytaristu z knihy Jen jednou dostat šanci, která o nás vyšla v roce 1996. Kluk, který byl fanoušek, muzikant, technik u Katapultu a technik Dědka, teď najednou sedí vedle mě na pódiu. To samé se stalo v případě doprovodného kytaristy. V současné době hrajeme ve třech vzpomínkové koncerty na Dědka a má to neuvěřitelný úspěch. Myslím si, že když se mi přes léto podaří sehnat dobrého bubeníka, a to bude velmi složité, tak bych se na podzim chtěl s Katapultem vrátit v plné parádě - deska a pak turné.