Liberec - Musel snášet ústrky svých učitelů

Autor: 
Miloslav Lubas
Datum: 
Sobota, 24 Březen, 2001
Zdroj: 
MF Dnes - Liberecké vydání

Liberec - Musel snášet ústrky svých učitelů - mravokárců, když si podle svých vzorů nechal v hluboké totalitě růst dlouhé vlasy. Katapult. Kamarádi mu posměšně přezdívali Mrakomor, poněvadž jako rocková mánička se nápadně podobal padouchovi, sehraném Radoslavem Brzobohatým ve filmové pohádce Princ a Večernice. Katapult. Propadl kvůli nim na gymnáziu. Katapult. A přece a nebo spíše právě kvůli tomu pro něj zůstali fenoménem na celý život. "Něco podobného v české muzice teď už nenajdete," tvrdí. "Kdo půjde za pětadvacet let na Lunetic nebo na V.I.P.? A vydrží být takhle věrní fanoušci Lucie, J.A.R. nebo Chinaski?" Proto byl ve čtvrtek v noci s pěti stovkami fanoušků v libereckých Lidových sadech na skupině, jež svými jednoduchými písničkami na tři akordy napumpovala život do polobezvědomí konce sedmdesátých let. "Celý sál od začátku vestoje zpíval, viděl jsem tam padesátníky, ale taky asi šestiletou holčičku, jak ji drží na ramenou táta," popisuje. "Potkal jsem se znovu s kamarády z gymnázia, vidím se s nimi vlastně už jen na koncertech Katapultu. Vedle mě křepčila mladá žena, s níž jsme se v mateřské školce, kam jsme vodili svoje děti, celou dobu jsme se jen decentně zdravili." Nyní třiatřicetiletý muž, který souhlasí pouze se zveřejněním své přezdívky Mrakomor ("na plné jméno jsou to přece jen hodně soukromé věci a dělám dobrou práci ve velmi prestižní firmě"), vzal předevčírem na Katapult svého třináctiletého syna. "Byla v tom určitá symbolika, vždyť s Říhou a Dědkem Šindelářem teď bubnuje Říhův syn. Můj kluk se na Katapult chytil, ještě abych zpracoval i holku," poznamenává. "V sedmi letech ale o mojí milované skupině zatím bez obalu říká - je to hnus." Mrakomorovi pověděli o Katapultu spolužáci v roce 1980. Chodil do osmé třídy a předtím poslouchal jen Fešáky a Ivana Mládka. "Po koncertu Katapultu ve Vratislavicích jsem okamžitě přešel ke Katapultu a na Kiss a AC/DC. Na gymnáziu mě Katapult připadal mnohem důležitější než matika, fyzika nebo chemie a propadnul jsem," vzpomíná trochu zahanbeně Mrakomor. "Ale nakonec všechno dobře dopadlo a dostal jsem se i na vysokou školu. Abych ale vůbec mohl odmaturovat, musel jsem si nechat ostŘíhat svoje dlouhé vlasy. A to samé i před inaugurací na pedagogické fakultě." Pro fanouška se staly nejhorším obdobím roky 1981 až 1986, kdy kulturní kádrováci zakázali Katapultu vystupovat. "Vůbec nevím proč, nezpívali ani sprostě, ani proti režimu," diví se podnes. "Snad komunistům vadili vlasatci na koncertech, snad to, že Katapult hrál o normálním životě. No, když přemýšlím, tak vlastně takový - Vojín XY hlásí příchod - určitě papalášům z ministerstva národní obrany moc nevoněl." Katapult zmizel z televize, z rádia, nesměl vydávat desky. O to víc jezdil Mrakomor na koncerty. "Jako členovi fanklubu mně Katapulti posílali i živé nahrávky z koncertů, trička nebo svoje vlastní noviny," loví v paměti. "Jeden neobyčejný zážitek mám i s jejich reprodukovanou hudbou. Chodil jsem do tanečních, strašná nuda a znechucení. A pak najednou kapela začala - Až se bude psát rok dva tisíce šest, až se všichni přestěhujem do velikých měst - a já najednou vystřihnul džajf jako Mistr Játro z povídek Šimka a Grossmanna." Mrakomora na Katapultech i teď fascinuje opravdovost. "Narozdíl od Olympicu, s nímž svého času soupeřili podobně jako Sparta se Slavií ve fotbale, pořád neodcházejí a nevracejí se. Říkají - slíbili jsme koncert v roce dva tisíce šest a budeme tam, i kdybychom přijeli na vozejku," vysvětluje. "Věřím, že přijdou po svých a a pojedou naplno aspoň dvě a půl hodiny jako teď v Liberci."