Kritériem úspěchu je návštěvnost koncertů a prodej desek

Autor: 
Roman Jireš
Datum: 
Sobota, 30 Březen, 2002
Zdroj: 
MF Dnes středočeské vydání

Kdo je Olda Říha?

  • Občanské jméno: Oldřich Říha
  • Přezdívka: Olda, železnej Olda
  • Datum narození: 18. 05. 1948
  • Místo narození: Praha
  • Bydlište: Rudná
  • Povolání: hudebník (kytarista, skladatel)
  • Slavné skladby: Hlupák váhá, Až…, Já nesnídám sám, Vojín XY, Pulnocní závodní dráha, Svobodárna, Ruže krepový, Blues, Někdy príšte, Vlaky v hlavě…
  • Skupiny: Mahagon, Skupina Františka Ringo Cecha, Katapult, sólové projekty
  • Internet: www.oldariha.cz

Historie Katapultu v datech

1975 – plzeňská skupina Mahagon, v níž působí Oldřich Říha a Jiří Šindelář se přejmenovává na Katapult.

1976 – v květnu Katapult vydává svůj první singl. Skladby Půlnoční závodní dráha a Lesní manekýn se okamžite stávají hity.

1977 – kapela získává profesionální registraci u Středočeského krajského kulturního centra. V některých krajích má skupina pro údajné nepřístojnosti v publiku zákaz vystupování.

1978 – vychází první LP deska Katapult, které se prodá 150 000 kusu. Skupina má však paradoxne zakázáno vystupovat v Praze i přesto, že souhlasí s vystoupením na Festivalu politické písně v Sokolove.

1979 – rekordně navštěvované slovenské turné, zájezdy do tehdejšího NDR a Polska a 1. místo v anketě Zlatý slavík.

1980 – vychází LP Katapult 2006, která má obrovský prodejní úspěch. Vedení oddělení kultury úV KSČ zakazuje firme Supraphon nadále vydávat desky skupiny Katapult a skupina pomalu mizí z rádia, televize i novin.

1981 – Katapult se potýká se zákazem hraní a vydávání desek.

1982 – začíná fungovat Fan klub.

1983 – zákazy a informační blokáda trvají, Olda Říha vydává alespoň sólový singl s hitem Diskomóda. V květnu Katapult chystá nový koncertní program Hrajeme dál.

1984 – vychází kniha Pavla Frýborta Jen jednou dostat šanci. Popisuje autentické pŘíhody z koncertu a turné, místo Katapult je však používán název skupiny Paralax.

1986 – skupina se po období zákazu vrací do nahrávacích studií. Vzniká nové LP Rock de Luxe.

1988 – Katapult mohutně koncertuje a vydává živé album Pozor, rock! Live

1989 – návrat kapely na špicku pop music vrcholí. Katapult nabízí nové album …a co rock´n´roll!!! A absolvuje turné s kapelami Kern, Elán a Winter´s Reign.

1990 – po patnácti letech Katapult přerušuje svoji činnost, Dědek odjíždí do USA. Olda Říha spolupracuje se zpěvačkou a herečkou Lenkou Kořínkovou a zakládá vlastní vydavatelskou firmu Pop and Rock.

1992 – v podstatě náhodný koncert Katapultu na plesu podnikatelu v Hostivicích má takový ohlas, že se Říha se Šindelářem dohodnou na obnovení spolupráce.

1993 – Katapult se vrací na pódia, v říjnu vystupuje v roli předkapely legendárních Deep Purple v Praze.

1994 – obrovský zájem pořadatelů o vystoupení Katapultu.

1995 – kapela slaví 20 let své činnosti novou deskou Chodníkový blues a mimo jiné koncertuje se slavnými kapelami Slade, Status Quo a Sweet.

1996 – vychází kniha Petra Bošnaková Katapult Story a Říha vydává sólové album No Vocal!

1997 – jako jediná rocková skupina vystupuje Katapult v country klubu CI-5.

1999 – na trhu se objevuje dlouho očekávané novinkové album Konec srandy.

2000 – Katapult slaví 25 let

2001 – 2002 – množství koncertu po celé republice. Vychází již třetí pokračování rady Hit album.

2006 - ???

zdroj: internetové stránky www.katapult.cz

Olda Říha: Kritériem úspěchu je návštevnost koncertu a prodej desek Rudná – Jméno kytaristy, skladatele a zpěváka Oldy Říhy se obvykle vyslovuje jedním dechem se jménem kontroverzní skupiny Katapult, která už dvacet sedm let stylovou věrností těší velké množství příznivců hard rocku a tříakordovými skladbami s jednoduchými texty rozčiluje značnou část hudebních kritiků. Minulý týden Katapult ve složení Olda Říha (kytara, zpěv), Jiří „Dědek“ Šindelář (baskytara, zpěv) a Michal Šindelář (bicí) absolvoval tradiční jarní koncert v nabitém sále pražského klubu Futurum a vydal své již třetí Hit album, které vedle úspěšných písní z let 1990 až 2000 obsahuje také bonus s dosud nevydanou živou nahrávkou z roku 1975 z pražského Klubu 1. Pro některé fanoušky Katapultu to možná bude šok, protože v té době se skupinou vystupovala zpěvačka Ludmila Podubecká. „To jsou skutečně raritní snímky, nahrávali se za dnes za naprosto nepředstavitelných podmínek, ale pro naše příznivce mohou mít svou cenu,“ uvedl Oldřich Říha, podle kterého za odchod Podubecké od Katapultu může její manžel. Ten si prý nepřál, aby se jeho žena věnovala hudební kariére. „Bylo nám to líto, ale na druhou stranu by s Ludmilou Katapult nebyl tím, čím je dnes,“ podotkl Říha.

Když jsem jel k našemu rozhovoru, poslouchal jsme v autě vysílání rádia Beat, kde mezi těmi všemi Deep Purple, Led Zeppelin a Dire Straits zaznělo i vaše Až… To jsme se tedy ocitli v dobré společnosti, mám z toho pochopitelne velmi dobrý pocit, když nové rádio hraje skladby naše vzniklé před více než dvaceti lety. Z českých kapel tam už hrají snad jenom Olympic, ale to by ani snad neměli, protože to není žádný bigbít.
Vaše špičkování s Petrem Jandou a jeho Olympikem je pověstné, ale zdá se, že parta kolem Jandy si získala vetší respekt hudebních kritiku.

To jo, oni do nás šijou při každé příležitosti. Vím, že mě nemají moc rádi, protože já je většinou ignoruju. Kritici už od vzniku Katapultu píší, že neumím zpívat ani hrát na kytaru, ale já dál natáčím desky, plním sály, hrají mě v rádiu… To je musí strašne štvát. Nedávno prý o nás napsali, že Katapult je něco jako Kačer Donald. No, to je bomba! Do té doby jsem žil v tom, že vypadám jako francouzský herec Gérard Depardieu, až teď jsem si uvědomil, že jsem vlastně Kačer Donald. Konečně si toho někdo všimnul! Jasně, chtějí mě urazit, ale jak to zpívá skupina Kabát v písničce Šaman? …nikdo nemá tolik sil, aby ho necím urazil. Jo, tak to jsem já, šaman českého bigbítu! (smích)

Je pravda, že na kapelu, kterou v sedmdesátých letech označili za uměle vyhnanou manažérskými prášky a bez budoucnosti, stále prodáváte slušný počet desek.

V současné době máme platinovou, zlaté i stříbrnou desku za prodej našich nosičů. Takového výběru Hit album 1 jsme prodali přes čtyřicet tisíc cédéček, o více než stotisícovém prodeji starých vinylových LP desek a singlu ani nemluvím. Na hudebního Kačera Donalda slušné, ne? Ale vážně, ať si kritici píší, co chtějí, v mé branži je prodej desek a návštevnost koncertu tím hlavním důkazem úspěšnosti.

Je dobrý prodej desek a vysoká návštěvnost vašich koncertu důvodem, proč Katapult od alba Konec srandy z roku 1999 nevydal žádné nové skladby?

Vydávat stále nové desky musí začínající skupiny, které chtějí publiku představit svou muziku. To my nemusíme, jsme zavedené kapela a podobne jako u takových Rolling Stones nám stačí vydat novou desku jednou za tři nebo čtyři roky. Není žádné tajemství, že o novém albu už vážně uvažujeme. Není to problém muziky, nápady by byly, ale textu. Po ukončení spolupráce s Ladislavem Vostárkem nám scházejí ty jeho příběhy. Uvažujeme o tom, že oslovíme našeho bývalého spolupracovníka Pavla Putu. Uvidíme.

Pohled do vašeho plánu koncertu napovídá, že si vás na jaře príznivci v Čechách příliš neužijí.

To ne, my jsme se rozhodli udělat takovou malou invazi na Slovensko. Myslím, že tam máme dobré zázemí, naposledy jsme tam byli na společném turné s Olympikem, tak se těším, jak si to užijeme sami.

Část živého alba Zlatá deska jste točili ve středočeském Kácově. Je to vaše oblíbené koncertní místo?

Nerad o některých sálech říkám, že jsou moje oblíbené, aby se jinde neurazili. Ale Kácov je opravdu zvláštní místo – stará sokolovna, která se v okamžiku, kdy ji lidé naplní až po střechu, stává určitým chrámem. A my jsme v roli kazatelů, kteří nabízí téměř tŘíhodinovou show. A kdo není vyložený ignorant, vycítí to zvláštní souznění mezi námi a davem.

Na konci sedmdesátých let jste i přes komunisty vystavěný zákaz hraní v Praze vyhráli tehdy prestižní anketu Zlatý slavík. V současné době vám asi hudební cena Anděl nehrozí…

Myslím, že nemáme čeho litoval. Akce letos dopadla podle toho, jaká klaka hudebních publicistů se na ni podílí a jaké partičky o udělení cen rozhodují. Minulý rok měli problémy s hlasovacím zařízením, letos udělali nudný dlouhý přenos se záměnou vítězů v jedné kategorii… Co se k tomu dá dodat? Opakuji, že jediným kritériem úspěchu muzikanta je návštěvnost jeho koncertu a prodej desek. Prý se novinář Jiří Černý nechal slyšet, že by bylo nejlepší, aby tuhle cenu příští rok vzali úplně do svých rukou hudební publicisté. No, nevím. Vzpomínám, jak to neslavně dopadlo, když vstoupili do televizního seriálu Bigbít.

Katapult je kapela, která sice hraje starý bigbít, ale nebráníte se novým způsobům předávání informací. Vaše webová stránka má velmi dobrou úroveň.

Internet je fantastická věc pro komunikaci s fanoušky, kteří se s námi mohou téměř okamžite dělit o své zážitky. Takhle jsem třeba našel vzkaz od naší jednadvacetileté fanynky – Byla jsem včera na vašem koncertě v Recici a vy jste nehráli Smutnou nevěstu. Za týden na vás jedu do Prachatic, tak mi ji koukejte zahrát! – Je jasné, že jsem okamžitě překopal program a tu píseň ji zahrál. To, že jsme vznikli v sedmdesátých letech, vůbec neznamená, že jsme parta bloudu, která nejde s dobou.

Myslíte, že prijde nějaká nová hudební vlna, která vše smete a ukáže nový směr populární muziky?

Nejsem takový skeptik, abych s tím nepočítal. Byl tady přece jazz, swing, rock´n´roll, heavy metal, disko… Tak proč by nemohlo přijít něco nového, co zaujme celý svět? Ale věřím, že vždycky bude žít obyčejná písnička, kterou si lidé zahrají na kytaru u táboráku. A mezi takové už patří některé skladby Katapultu.

Vrátil bych se k Petrovi Jandovi a Olympiku. Nechystáte také jako oni muzikál?

To musíme. Když Beatles natočili píseň se smyčci Yesterday, jejich konkurenti z Rolling Stones také okamžitě přispěchali s podobně laděnou As Tears Go By. Takže my také chceme mít muzikál! Abychom se odlišili, mělo by to být něco, čím se shodíme, protože nám rozhodně neschází sebeironický humor. Nějaká reakce se od nás patrně očekává, v nedávném televizním pořadu na nás měl kameraman dvě otázky – jestli budeme hrát Až… a co Olympic.

Trio Katapult jste vždy tvořil vy s Jiřím „Dědkem“ Šindelárem, ovšem na místě bubeníka se vystřídalo mnoho ruzných tváří. Je ta současná sestava s Dědkovým synem Michalem stabilizovaná?

Řekl bych, že ano. Michal sice původně uvažoval o cestě do Spojených států, ale po dokončení pedagogické fakulty přechází na FAMU, takže zůstává v Čechách. Interní dohoda zní, že s námi vydrží do roku 2006. A pak už to bude jedno. Přestanu držet diety, budu vypadat jako Honza Nedvěd a třeba si s Dědkem taky uděláme nějaký Strahov

A nebude Jirí Šindelář v politice? Na koncertech Katapultu už má svůj volební blok…

Politice bych se rád vyhnul, ale nejsme v Americe, kde si velká část obyvatel muže o politicích myslet, že to jsou neschopní kariéristi a nevšímat si jich, protože je ke svému životu nepotřebují. Bohužel, naše životy rozhodnutí politiku ovlivňují, a proto snad není dne, abych se při čtení novin nebo sledování televize nenaštval. To, co tady provádějí, je prostě neuvěřitelné. Copak oni něco dělají pro lidi? Nic pozitivního o nich říct nemůžu. Proto mě blížící se volby nezajímají, soustředím se až na ty následující, prezidentské. Katapult už teď rozjíždí kampaň s heslem Dědek na Hrad! A tak máme v programu takzvaný volební blok, v němž zpívá Dědek a lidé nadšeně řvou: Dědek na Hrad! My si to snad dáme i na plakáty Katapultu. (smích)