Kaťáci se ve zdraví dočkali svého roku 2006

Autor: 
Pavel P. Král
Datum: 
Neděle, 5 Listopad, 2006
Zdroj: 
www.irockshock.net

Kaťáci´ se ve zdraví dočkali svého roku 2006

Památný rok 2006 je tady a Katapult se ho dočkal ve zdraví a navíc v původní sestavě Říha – ´Dědek´ Šindelář – Kohout.

Čekali jste, že budete ve věku blízkému šedesátce plnit sály?

Ani omylem! Jediné, co nás tenkrát zajímalo, bylo hrát náš milovaný rokenrol. Přes všechny nástrahy, které téhle hudbě kladl tehdejší režim, se nám povedlo živit se vlastně svým koníčkem. Co se bude dít někdy v roce 2006, nás nezajímalo. Prostě kosmická vzdálenost, něco jako sci-fi z románu od Raye Bradburyho. A teď v úžasu sledujeme, že jsme dokázali vydržet dodnes. Je to vůbec možné?

A nezklamal vás svojí nedokonalostí dnešní svět tohoto památného roku, viz futuristické předpovědi v písni Až?

Svět byl pro nás už tehdy dostatečně dokonalý. Text té písně je navíc čistá fabulace a já ho vždycky zpíval lehce s nadhledem. Asi tak jako Jules Verne taky netušil, že se příběhy z jeho románů naplní.

Donedávna bubnoval v kapele ´Dědkův´ syn Michal. Už ho přestal bavit bigbít ala Katapult?

On si patrně představoval, že se s bigbítem ala Katapult prosadí sám. Přál si nastartovat sólovou kariéru, ale na dvou židlích se prostě sedět nedá. A tak odešel. (M. Š. nedávno nahrával rytmické party na CD písecké kapely Ráďa Smráďa And The Gang – pozn. aut.).

Možná se to obecně málo ví, ale krátce po revoluci Katapult přerušil aktivity a hovořilo se i o ukončení kariéry.

Aktivitu přerušil na čas ´Dědek´. Já jsem po revoluci naopak připravoval překvapení: skládání, natáčení demosnímků a produkce jiných kapel. Nikdy jsem ani neuvažoval o ukončení Katapultu. A pak se nám podařil perfektní comeback. Ale hlavní úspěch spočívá v příbězích obsažených v našich písních, které nevyčpěly. Naopak, žijí dál a možná nás i přečkají. Pro mnoho muzikantů – včetně nás – je největší poctou, když jejich písničky zlidoví...

Podle názorů některých hudebních publicistů jste dosáhli vrcholu svým předskokanstvím titánů světového hardrocku Status Quo a Deep Purple. Nechystá se zase něco podobného?

Za prvé: nechystá – tahle éra je pro Katapult uzavřená. Zjistili jsme – a zjistily to i ty světové hvězdy –, že nejsme klasická předkapela, kterou by neměl z posluchačů znát skoro nikdo. Na posledním koncertě v Praze jsme už byli radši uvedeni v kolonce ´special guest´, což tedy není na druhou stranu tak špatný kompliment. A za druhé: nešlo o náš vrchol. Těch zažil Katapult hned několik, ale vypadaly jinak.

Poslední studiové CD je pojmenováno Všechno nebo nic. Chápu to jako filozofickou koncepci současných ´Kaťáků´ správně?

Jako moji osobní určitě. Vůbec celé album je velmi osobní výpovědí. Právě ve chvíli, kdy mne napadl příběh titulní skladby, jsem nabyl vědomí, že nejlepší cestou bude zpívat, co si doslova myslím. Dělal jsem to v podstatě celý život, ale teď natvrdo. A to je právě ten rock’n’roll!

V písni Šišatý bugy se v nadsázce zpovídáte i z linií 21. století – boje usedlého rockera s trendem štíhlosti a vůbec mladistvé vizáže. Zdá se, že vítězí to druhé...

Já to vidím spíš obráceně: Jde o boj neusedlého a energií nabitého rockera s celoživotním jhem naprogramované nadváhy, která ho strašně štve a nikdy se jí nepoddá. A taky je v té zpovědi spousta nadhledu a sebeironie. Prostě si z vlastní osoby dovedu udělat legraci. A lidi vědí, že během našich koncertů je k mání právě i ta legrace. Bez ní by nás to ani nebavilo. Zpět k muzice, lépe řečeno koncertům.

Jeden takový jste před nedávnem zvěčnili na DVD nosiči Long Live 1975 – 2006. Chtěli jste mít oficiální památku na své kulatiny?

Památku na nás budou mít ti, jež nás přežijou. Sami si pomníky stavět nehodláme. S DVD jsme přišli pro vlastní potěšení. Pojetím onoho vystoupení a výběrem prostředí, ve kterém bylo točeno, se měla navodit atmosféra šedesátých let – nálada bezstarostnosti našeho mládí. Genius loci, tedy Měšťanská Beseda v Plzni, je něčím, co mne nabíjí. A to DVD režisérka pojala jako hudební verzi prvních Formanových filmů. Ale nakonec jde jen o záznam jednoho pohodově stráveného večera. Nic víc.

Jak vypadala letošní festivalová sezona z pohledu jedné z našich nejdéle hrajících kapel?

Skvěle, jelikož jsme letos žádné festivaly neabsolvovali. Nemám je příliš v lásce a k životu je nepotřebuji. V létě jsme hráli hlavně sólo koncerty s velmi slušnou návštěvností a občas zavítali na speciální městskou slavnost, kde jsme si ovšem pečlivě pohlídali podmínky, za nichž vystoupíme. Potrpíme si totiž na maximální profesionalitu, a tak míváme občas i potíže...

A co vize do budoucna: bude (si třeba za dalších deset let) mít Katapult kde hrát?

Jedině snad odchod do věčných lovišť by mohl zavinit, že ne. A pak nezájem lidí. Ale jedno ani druhé snad nehrozí, a tak očekávám ještě další léta užívání si našeho milovaného bigbítu. Samozřejmě spolu s fanoušky Katapultu, možná už třetí generace.