Deník Rovnost

Autor: 
M. Stulírová
Datum: 
Čtvrtek, 25 Listopad, 2010
Zdroj: 
Deník Rovnost

* Turné jste pojmenovali podle vaší poslední desky Radosti života, což je název jedné se sbírek Františka Gellnera? Je to prý váš oblíbený autor, proč?

Hluboko v pravěku Katapultu, někdy v roce 1970 jsem hledal k inspiraci k příběhům, které bych mohl zhudebňovat a posléze vyprávět lidem na jevišti. A když se už zdálo, že se to nepodaří, objevil jsem právě F.Gellnera. Byl to blesk z čistého nebe. Pro mne to byla okamžitě ta pravá rocková poezie. Od té chvíle jsem vždy doporučoval všem co psali pro Katapult a vlastně i sobě: "když nevíš kudy kam, čti Gellnera a piš příběhy ze života lidí". On je také Gellner od té chvíle vlastně takovým mým tiskovým mluvčím.

* V čem je album jiné, v čem nové, které písně z desky jsou pro vás nejzásadnější? Provází album nějaké motto či myšlenka? Můžete říct i něco více k písni Přetékající pohár, kterou jste hrál již dříve, ale na album ji zařadit teprve teď..

Album je vlastně hlavně naprosto současné. Je v něm energie roku 2010. Všechny písně jsou naprosto zásadní, protože vyjadřují pocity chlapa, který žije v současné realitě. Takový vlastně pesimistický optimismus plus trochu dekadence. Ničemu už nevěříte, ale nakonec se všechno v dobré obrátí. Nejvíc to vyjadřuje píseň Když /srdce puls/. Ta je mottem alba a od té se celé album odvíjí. Navíc si myslím, že je to klasické album, které se musí poslouchat od začátku do konce, prostě pohromadě. Tak jako se alba poslouchala kdysi, Pak je v tom největší síla. Přetékající pohár vznikl právě již v roce 1970 jako skoro moje první skladba, kdy jsme ještě neexistovali a tak nemohla být nahrána. Zařadil jsem ji teď právě proto, abych jí vzdal hold a hlavně vyjadřuje také moje současné pocity a vtah k dnešnímu světu.

* K odlehčeným skladbám patří Metrosexuál. Autorem textu je Aleš Hrbek, hudebník a majitel agentury Glanc, která váš brněnský koncert pořádá. Řekněte, prosím, o vaší spolupráci i o skladbě něco více..

Po posledním koncertu v Brně kdy hrál ještě Jiří Dědek Šindelář jsem dostal od Aleše e-mailem jeden text, který napsal pod dojmem koncertu a který ho celkem jak říkal, dost emocionálně zasáhl. Hned jsem věděl, že to je přesně ono co potřebuji a dost dlouho jsem tajil, že skladbu s jeho textem zařadím na nové album. Chtěl jsem ho příjemně překvapit. Ale záhy jsem vše odtajnil a naopak jsem ho vyzval, aby udělal další pokus. A stal se doslova zázrak. K mému úžasu poslal několik dalších věcí, které naprosto přesně vystihovaly moje pocity o kterých bych chtěl zpívat. Příběhy ze života lidí, anebo ještě lépe moje vlastní příběhy. Metrosexuál vypadá jako odlehčený, jenomže přesně o to jsem skutečně doma s mými dcerami mluvil a i v písni to myslím vážně. Smrtelně vážně! A pak už byl jen krok k dalším písním jako je Casablanca, Příteli a dalším. Jestliže Ladislav Vostárek napsal pro Katapult vše, co bylo důležité pro jeho start, tak Aleš Hrbek posouvá důstojně laťku dál. Síla rokenrolu je právě v tom, že zpíváte příběhy, které se opravdu staly, nebo jsou přinejmenším naprosto důvěryhodné a pravdivé. A úplně nejlepší je, když se s nimi lidé ztotožní. A to je taky možná taky tajemství úspěchu Katapultu.

* Na letošní rok jste měli naplánováno přes třicet vystoupení, brněnský koncert patří téměř k závěru vaší koncertní šňůry. Jak fanoušci novou desku přijali?

Tak nakonec je těch koncertů více než sedmdesát. Přijetí nového alba bylo a je stálé úžasné. Podařilo se nám prostě navázat kontinuitu se všemi těmi starými fláky, co jsou dnes už vlastně hymny. Můžeme z nového alba na koncertě zahrát cokoliv. Ale opravdovými hity se zatím jeví určitě Casablanca, Metrosexuál a Láska na první pohled.

* Vzato zpětně - nenaložili jste si toho na svá bedra na letošní rok příliš?

Určitě naložili. Ale my jsme si toho naložili ještě více, než si dovedete představit. A to všechno zúročíme v roce 2011, až to odhalíme. Nechte se překvapit.

* Bude vaše brněnské vystoupení v něčem jiné nebo spíše - co a zhruba jaké skladby na čtvrtečním koncertě v Semilasse nabídnete? (ať už po hudební či vizuální stránce...)

Ďábelská situace. Show bude stejné /tak jak lidé očekávají Katapult/ a zároveň bude úplně jiné. Nová energie a čerstvá krev. Totální nasazení a maximum rock! A máme toho v sobě tolik, že kolikrát překvapíme i sami sebe. Vše je sice důkladně vymyšleno, ale necháváme si právě dost prostoru pro improvizaci a možnost reakce na míru emocí, které chceme především vytvářet. Samozřejmě napřed v sobě, a když se je daří přenést do publika, neznám lepším pocit. Ostatní už neodhalím, jedině na koncertě!

* Před rokem to vypadlo, že Katapult skončí, rozhodl jste se však pokračovat a "přijmout" mladíky Andyho Budku a Ondřeje Tipla. Řekněte prosím něco o tom, jak spolu vycházíte - ať už po hudební či té lidské stránce? Proč jste si vybral právě Andyho a Ondřeje? Bylo to proto, že byli už předtím součástí "úzkého" okruhu kapely?

O znovuzrození Katapultu hlavně rozhodli sami fanouškové. Když vychladly emoce z úmrtí mých parťáků Dědka, Tolji Kohouta, Káši Jahna a život začal jít dál, byl jsem zavalen doslova stovkami e-mailů ve smyslu: "Oldo, Katapult musí žít dál", a "Oldo, nevzdávej to!" Najít ty správné nové parťáky pro Katapult byl ovšem smrtící úkol, a dílo se prostě nedařilo. Až opět zasáhl osud a přihrál mi oba chlapy sám. Andy byl dlouholetý fanoušek Katapultu a z ničehonic se stal technikem Dědka Šindeláře. A když šlo do tuhého, najednou povídá: " Já to zahraju!" A zahrál to! On tajil, že hraje na basu, a pak se zjistilo, že umí všechny písně Katapultu a to je jich asi 140. A nastalo boží dopuštění. Najít dobrého bubeníka byl opět nadlidský úkol. Až jeden můj kamarád taky bubeník co u nás chvíli taky technikoval /neuvěřitelné, že jo/ povídá: "Já vím přesně, koho potřebuješ a kdo by se k vám hodil". A poslal nám Ondřeje. Flegmatika, který hraje přesně jako motor kapely a nepředvádí se na jevišti, co všechno ještě umí. Prostě takový Phil Rudd od AC/DC. Všechno, co tady vyprávím se stalo přesně podle hesla Katapultu" "nikdy se nevzdávej a štěstí i tě najde".

* Nakolik je pro vaše další projekty směrodatná historie a minulost Katapultu - ať už v tom dobrém či někdy "svazujícím" slova smyslu? - Někde jste řekl, že byste si přál "starý" a "nový" Katapult oddělit..

Všechny věci, na které se ptáte, jsou pro mne strašně důležité ale k mému překvapení se jakoby všechno vyřešilo samo. I Katapult se vlastně oddělil přirozenou cestou. To co bylo, jsem si označil jako Katapult classic. To co je teď, je Katapult 2010! Současný Katapult! Znovu od začátku se budeme ucházet a ucházíme o přízeň publika. A všichni, co mají rádi Katapult si ponechají Dědka,Tolju,Kášu a ty další ve svém srdci tak jako já. A život půjde a musí jít dál.

* Nebál jste se, že je fanoušci budou srovnávat? A je tomu tak?

Věděl jsem, že je srovnávat chtít budou. Ale Andy ani Ondřej jim prostě nedali šanci. Oni prostě nikoho nenahrazují. Oba dva jsou úplně jiní, a hlavně za sebe. Jsou upřímní, nepřetvařují se, a co je nejdůležitější, jsou naprosto přirození. Mají strašnou spoustu vrozeného talentu a obrovskou schopnost improvizace. Hrají přesně tak, jak Katapult potřebuje. Oni nehrají v Katapultu, oni jsou Katapult!

* Při vašich současných koncertech nebo při nedávné přípravě alba - stalo se někdy to, že jste si někdy řekl, co by tomu řekli Jiří (Šindelář) a Karel (Jahn)?

Odpovím Vám opět citací ohlasů našich fanoušků, které nám píší v e-mailech něco ve smyslu: "Dědek, Tolja i Káša jsou určitě pyšní a hrdí na to, co vidí a slyší tam nahoře, jak vy to tam dole děláte". A to je určitě pravda a já vím, že to tak je. Ostatně – tyto ohlasy si můžete číst na www.katapult.cz v záložce "Odpovídáme vám".

* Turné zakončíte prosincovým vystoupením v Praze, jaké jsou vaše další hudební i osobní plány?

To je úplně jednoduchá záležitost. Užívat si každou vteřinu s rokenrolem, a hlavně radostí života.