Výsledky víkendu -" lehkoživkové" v akci, část II.

Autor: 
Olda
Datum: 
Neděle, 28 Srpen, 2011

Hrajeme v sobotu ve Slavkově u Brna na Zámku, a tak radši jako obvykle odjíždíme už v pátek. Start v odjezdu z Prahy v pět odpoledne. Řídím já. Chceme z dálnice D1 odbočit do Žďáru n/Sázavou, kde má kavárnu "U tety" Aleš Hrbek. /Náš textař/. Požádal mě o radu ohledně vestavby jevišťátka do kavárny. Prý si dáme pivo, vyřídíme úkol, přespíme a ráno vyrazíme do Slavkova společně. Hrbek koncert ve Slavkově pořádá /Glanc/. Najíždím na pražský okruh a asi po dvou kilometrech narážím na kolonu. Otáčím Sprintera na jižní spojku, jedu po ní skoro až do Průhonic a narážím na co ? Jasně - opět kolona, prý dvanáct kilometrů. Tři čtvrtě hodiny jedeme asi 3 a půl kilometru a to mě rozzuřilo. Sjíždím, objíždím Prahu a tlačím se okreskama na starou kolínskou. Už jsem tam. Místo dálnice jedeme: Úvaly, Kolín, Čáslav, Havl.Brod, Přibyslav a konečně jsme ve Žďáru. Připadám si jako mistr světa v autoturistice. Místo v sedm večer jsme přijeli v deset. Dáváme to pivo a já začnu radit co a jak. Moji hoši se nudí. Nuda už pokračuje asi hodinu, já stále Hrbkovi předávám rozumy. Moji hoši si z nudy dávají: Pivo, Fernet, Becherovku, Beefather, Kolu s rumem. Všechno alespoň dvakrát. Škoda že nemají: Kontušovku, Borovičku, zelenou a ostatní mnohobarevné destiláty. Myslím na to, že ráno odjíždíme v šest hodin. Moji hochům je to očividně jedno. Pro jistotu: moji hoši = Andy a Ondřej. Ráno, za deset minut šest už jim to jedno není. Jsou to trosky. / 27 a 32 let!!!!/ Jsem ocelový vedoucí a tak tu partičku vezu do Slavkova. V autě jsou ještě tři technici /chodský servis/. Jsou hodní, protože zlobení už mají za sebou. Andy a Ondřej spí. Jsme na místě /8:00 hod./. Zahajuji stavbu jeviště, rozděluji úkoly a velím lidem jako ve válce. Hoši stále spí. V jedenáct je vzbudím a jdeme rovnou na oběd /do večera nebudeme jíst/. Andy a Ondřej pijí vodu a mlčí. Dáváme tři porce tataráku pro čtyři lidi /je s námi Hrbek/ ale nemůžeme to sníst. Mý hochům je blbě, tak stále mlčí, pijí vodu a čučí na tatarák, který by normálně sežrali každý ve vteřině. Je mi jich líto, a tak jim dávám životní moudra a nakonec je seřvu jako pionýry na táboře. "Když budete takhle chlastat, půjdete hrát ke kapele kde chlastají i při koncertě na jevišti". Přece všichni víte o jakých kapelách mluvím. Už mlčí radši i Hrbek, hoši pijí vodu a mám strach, že už nikdy nepromluví. I když - němý muzikant, dobrý muzikant. Po poledni stavíme nástrojovku, zvučíme, řešíme tunu drobností. Celý den bylo 36 stupňů, a teď je nad námi zataženo, vítr, teplota klesá a prý bude pršet. Počasí vypadá ještě hůř než hlásila předpověď. Jdeme na jeviště ve 20:00 hod., dole asi 1 300 lidí a nad námi sračky /nebe/. Asi po hodině koncertu ten chlápek nahoře co stvořil lidi a pro dnešek je vedoucím počasí, otevřel stavidla a vypustil průtrž mračen. Zbývá půl hodiny do finále. Lidi kašlou na toho co ně doslova chčije, vytahují pláštěnky a deštníky. Radují se z koncertu stejně jako my. Ani se nedivím, že moje žena, její /naše/ dvě dcery a samozřejmě Hrbek tam jsou v sandálkách, tričkách, kraťasech a tak. Dobře jim tak. Konečně přídavek - Made in Rock!! Držím solidaritu, skáču dolů k lidem do deště a nechám se zlejt jako v Niagarskejch vodopádech na raftu. Konec. Jdeme do šatny /Sprinter/ a moji hoši si dávají opatrně první třetinku Budvaru, co jako to udělá s jejich žaludky. Samozřejmě oba radši mlčí. Vůbec mně jich není líto a přeju si, aby oba za trest dostali průjem, zvracení, plané neštovice, zarděnky, příušnice a ostatní krásné nemoci, které by tak slušely k jejich mládí. Odjíždíme ze Slavkova v půl třetí ráno /už je neděle/, řídí Charlie /technik/ a zastavíme tradičně na D 1 v motorestu Melikana. Teď už pije vodu nejen Andy a Ondřej, ale s nimi solidárně i celá technika /chodský servis/. Nikdo nejí nic k jídlu, vím proč. Začínám už mlčet i já. Dávám si pro radost třetinku plzně /12 stupňů!/ a zkouším přemýšlet o tom, jak by bylo krásné, kdyby moji hošani dostali rozum. Snad to po dnešku vyjde. Uvidíme. Takže jako obvykle: Ondřej v posteli v pět, já v šest a chodové asi tak v osm hodin. Už se těším na další koncert. Olda.