Přemek Čech: Co pro mě znamená, když se řekne Katapult

Autor: 
Přemysl Čech, publicista a spisovatel
Datum: 
Středa, 4 Březen, 2015

Milý Oldo,
za ta léta o se známe, jsem si potvrdil, že máme hodně společného. Namátkou: řezníka v Drouhavči, zálibu v malých doutníčcích, pivu a tatarském bifteku. A pak je tu ještě oněch 40 let, které ty jsi věnoval Katapultu a já novinařině. Čím víc ta léta ubíhají, tím jsem raději, že se obě tyto kariéry protnuly hned na začátku.
Do novin jsem psal už jako student sušického gymnázia a v té době jsme s kamarády chodili taky na sobotní zábavy. Doslova chodili, protože v Sušici jim vedení města nepřálo, a tak jsme na ně museli vyrážet do okolních vesnic, kde dohled nebyl tak přísný. Jednou z našich oblíbených destinací byla Dlouhá Ves, kam se ze Sušice dalo dojít ani ne za hodinu. A tady jsem poprvé viděl a slyšel Katapult. Zdejší kulturák se otřásal v základech, Katapult hrál jak o život bez dlouhých pauz a ty jsi perlil: „A teď další věc – spadla klec do vajec“. A fičelo se dál. Zdejší přiopilý exot koupil metr piv, ale protože je vzhledem ke svému stavu nebyl schopen donést ke svému stolu, odložil je někde na půl cesty. Vzápětí se zamotal, zapomněl, kde je má, a tak šel koupit další metr. Problém se opakoval a tak těch metrů zaplatil (ale nevypil) za ten večer opravdu hodně. A abych nezapomněl – když jsme naší kamarádce poté, co jsme ji poskytli svačinu, oznámili, že se skládala z koňského salámu, tak se málem pozvracela. Zkrátka zábava, jak se patří!
To, že se Katapult vymyká běžné produkci té doby, že je svébytný, tvrdohlavý a že si do toho nenechá moc kecat, bylo jasné na první poslech. A to jsem jako novinář nemohl ignorovat. První článeček, kde figuroval Katapult, jsem uveřejnil v krajských novinách už v roce 1976 a o rok později v Mladé frontě vyšla moje zpráva informující o přípravě prvního katapultského – dokonce živého – elpíčka. I já jsem tehdy v kulturáku na Novodvorské řval a pískal jak o život, aby živá nahrávka měla ty správné grády. Pak jsme ještě s tebou, Dědkem a Toljou udělali delší rozhovor, ale v dalších letech jsem se zabýval spíš ekonomikou než kulturou a dění v kapele jsem sledoval jen zvnějšku. Ale i tak, zůstanu asi prvním novinářem, který dostal Katapult na stránky novin. A to mě hodně těší!
Za těch 40 let jsme oba ušli notný kus cesty a museli překonávat někdy i hodně těžké překážky. A vím, že přišly i chvíle, že jsme si oba říkali, že už to nemá cenu a že to – každý po svém - zabalíme. Ale nezabalili a dnes je jasné, že jsme se rozhodovali správně. Užij si tu čtyřicítku, ale zase se z ní neposer, protože život jde dál a ještě je třeba něco napsat. Jak v muzice, tak v novinařině.
Vše dobré tobě i kapele přeje tvůj souputník

Brazilsky_Cech