Všichni mi lhali

Hudba: 
Oldřich Říha
Text: 
František Gellner

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mě dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.

Žurnály, básníci, učenci lhali,
po léta za nos mě vodíce.
Muži mi lhali a ženy mi lhaly,
ženy ty lhaly nejvíce.

Srdce mé po lásce stále prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.

Řek bych, že všechno je ztraceno v žití,
žití je však tak záhadné.
Klidný jsem mohu-li pivo své píti,
hořící tabák nezchladne.

Touha má bloudí těkavě světem
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch.

Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten kdo propije boty své.
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim ze stromů listí rve.

Všichni mi lhali. Všichni mi lhali.