Katapult na festivalu VOTVÍRÁK

Autor: 
Martina Jablanovská
Datum: 
Středa, 12 Červen, 2013
Zdroj: 
festivalový magazín

Oldo jsme moc rádi, že se pořadatelům podařilo dostat vás na festival Votvírák, kde se střídají tuzemské a slovenské špičky, a tak by tu Katapult neměl chybět. Rozhodoval jste se dlouho na tak monstrózní akci vystoupit?

Taková nabídka se prostě neodmítá, takže rozhodování nepřicházelo v úvahu. Šlo o jenom o to, jestli je pořadatel ochoten splnit  naši jednoduchou,
ale trochu speciální technickou podmínku. To se minulý rok nepovedlo, ale letos všechno klaplo. Takže nic nebránilo tomu, aby se Katapult  na Votvíráku  objevil. Těšíme se.

Ptáme se především proto, že na těchto festivalech se točí jedna kapela za druhou, všude plno lidí, ruch a chaos. Vy jste naopak proslulý svou pečlivou přípravou a klidném soustředění se na vaše vystoupení, jde to skloubit?

Samozřejmě že jde, a v našem případě nám pečlivou přípravu umožňuje právě ta speciální podmínka. Nechtěl jsem s tím fanoušky otravovat, ale „tajemství“ odhalím. Požadujeme prostě zvučit už ráno před startem celého festivalu a vše pečlivě připravit. Pak trpělivě, třeba celý den počkáme na start našeho show a jdeme na to. Klidně strávíme na festivalu celý den a počkáme. Umožňuje nám to naše železná zásada,, že zásadně neobjíždíme  v jeden den dva, nebo více festivalů. Neumím si to vůbec představit. Prostě jeden den – jeden koncert. Veškerou naši energii naprosto vydáme pro jeden koncert.  Jinak to prostě neděláme, a nám  i pořadatelům to přináší absolutní klid. Jsme tam!

Připravujete si pro návštěvníky speciální překvapení, nebo sázíte na největší hity, skvělý zvuk a tradiční přípravu,  zkrátka Katapult na který návštěvníci čekají.

Všechno, úplně všechno na co se ptáte je součástí našeho představení. Nic nepodceňujeme a všechny tyto položky jsou pro nás rovnocenně důležité. Protože ale hrajeme doslova intuitivní muziku, máme navíc hodně prostoru pro improvizaci a já s velkou chutí  při koncertě ještě vymyslím nějaké překvapení, která občas potěší a překvapí i mne . Protože rock je pro nás především zábava.

Je nějaká česká kapela, kterou byste si na festivalu zašel rád poslechnout, nebo vám tam naopak chybí?

Spíš mě vadí, že některé kapely kapely přijmou nabídku na víc festivalů a tudíž vidíte na více festivalech stejné tváře. Trochu nuda.  Jinak respektuji dramaturgii festivalů, to co pořadatel nabízí a zdá se, že mají kapely zmapované a nabídka obsahuje vlastně během let všechno, co u nás hraje.

Vaše turné nese název 50 LET HRAJU ROCK. Vzpomínáte si na první brnknutí do strun a na první koncert?

Protože hrajeme tohle výroční turné, zahrabal jsem se do mého totálního archivu. Bylo to v září 1963 v restauraci „U Čadů“ v Plzni.  Senzační vzpomínka. Mimochodem – pamatuji si na všechny sály kde jsem od té doby hrál. Občas tím pořadatele vyděsím, protože při aktuální nabídce třeba po třiceti letech jim přesně řeknu, kde je ve městě sál, jaké má jeviště, přístup a třeba šatny.

Většina fanoušků vás zná především z Katapultu, ale vy jste účinkoval i s, dnes již bohužel zesnulým, Jirkou Schellingerem, jak vzpomínáte na toto období a jaký byl Jiří ve vašich očích?

To bylo pro mne úžasné období, protože jsem pro Jirku skládal rockové písničky, které on bezvadně zpíval a vtisknul jim ty správné emoce. Dokonce jsem jednu chvíli stál o to, aby po mém odchodu od kapely F.R.Čecha šel zpívat ke Katapultu. Jirka byl duší rocker, ale u Franty musel občas zpívat “popíček“, což mě u pravověrného hardrockera nesedělo. Ale on zaplať Bůh nabídku nepřijmul, a tak vznikl nezaměnitelný zvuk Katapultu. Tři lidi a sami si zpívají. Osud někdy věcí řeší za nás.

Hudbu a texty píšete sám, nebo se jedná o práci celé kapely? Vaší kapelu dotváří dva mladíci, necháte je mluvit do chodu bandu, přispívají třeba svým skladatelským umem, nebo texty?

Katapult pokračuje v tradici, která vznikla už při klasické sestavě Říha, Šindelář, Kohout. Vezmu to odzadu: alchymista, šašek a král.  Navíc čtvrtý člen kapely, který píše příběhy, které Katapult.hraje.  A tak je to stále stejné. O všechno se stará král, kterému teď  říkají  mile Vedoucí , máme svého šaška /Andy/ a vzadu sedí motor kapely /Ondřej/. A máme zase jednoho čtvrtého člena co píše ty příběhy /Aleš Hrbek/.  Ale občas, když příběhy chybí, zaskakuji já. Ale dělám to nerad, protože se při tom vlastně svlékám do naha. Píšu velmi osobní prožitky. Ale o to je vlastně taky rokenrol.

Koncertujete po celé ČR, zavítáte někdy někam do zahraničí? A kde jste byl s Katapultem nejdál?

Katapult  je ve své podstatě československá  skupina, a teď  je pro nás bohužel Slovensko cizina. Takže tam.  Za komunistů nebylo lehké cestovat a už vůbec ne  vystupovat v cizině. To bylo umožněno pouze muzikantům a zpěvákům, kteří šli komunistům na ruku a kteří s komunisty kooperovali. Takže nejdál jsme se s Katapultem dostal tak akorát do Polska a NDR a jsem rád, že mladí lidé už možná ani neví, co to bylo NDR. Není o co stát.

Oslavil jste čerstvých 65 let, jak se udržujete ve formě? Žijete jen kapelou, nebo máte jiné koníčky, sport  a pod?
Ve formě se nijak speciálně neudržuju, protože ani nemusím. Sport a pohyb  je mojí přirozenou zábavou a vlastně zároveň relaxací. Mám rád i nějakou tvrdou a hrubou práci na chalupě, což je hodně dobrý relax.  A  k tomu mám milion koníčků od knížek přes film k muzice všeho druhu, a  „jánevímcoještě“.

O vás je známo, že si managment a veškerou mravenčí práci kolem kapely děláte sám, není toho na jednoho člověka moc?
Jasně, je toho moc. Občas bych potřeboval najít svůj klon, ale to není možné.  Nejsme prostě v Americe, abychom si mohli pořídit dobrý personál na produkci a management. Nejvyšší možnou kvalitu ve všech aspektech produkce našich koncertů si prostě nejlíp zajistím sám. Naložím si práci, splním si úkoly a pak nezbývá než požadovat stejnou úroveň od protistrany.  Je to strašně jednoduché, a občas nechápu, že to v česku nejde.

Jste bouřlivý rocker, drogy, sex a rock´n´roll, nebo máte rád svůj klid. Jak vaši kariéru nesla vaše žena a děti?

Jasně že jsem bouřlivý rocker, ale u Katapultu byly vždycky drogy vyřazeny z našeho zorného úhlu. Věřte nebo ne, my jsme jimi opovrhovali. A je to i teď  v současnosti. Pro mne prostě na světě existuje miliarda jiných povyražení, než se sfetovat a sjet.  Bože, nikomu neradím, ale i ten alkohol se dá používat pro radost ze života.  Moje rodina bere moji kariéru jako běžnou součást mého a vlastně i rodinného života. Jsem pro ně jen chlápek, kterej hraje rokenrol. Někdo hraje v divadle, jinej píše knížky, tamten zase maluje a fotr hraje rock.  A teď mi to došlo: Katapult je součástí naší rodiny stejně  jako náš kocour Ferda.

Co čeká Katapult v nejbližší době?

Totální tlaky v hlavě. Odborně se tomu říká dramaturgický plán. Myslím na to, že musím letos dodělat: 1./ Koncertní  2DVD ze čtyřech koncertů, 2./ Konečně napsat slíbenou knihu ze života Katapultu, 3./  Natočit DVD „Kytara za školou“,  taková malá přesmyčka pro kytarovou školu pro zvědavé a zvídavé rockery, 4./  Připravit na podzim dva výroční koncerty k jubileu 35 let od vydání  naší  slavné  live „stříbrné“ desky, která rozpoutala peklo okolo Katapultu a přinesla mnoha lidem inspiraci k založení vlastní kapely a fanouškům už citovanou radost ze života. A navíc na místě jejího vzniku: Novodvorská v Praze. A k tomu bonus: vintage zvuk přesně jako tenkrát + natočit pro TV!.  5 ./  A před tím vším JEŠTĚ vystoupit na VOTVÍRÁKU!